"Milí přátelé,vstupujeme do adventní doby a kolem sebe vidíme, jak s adventní a předvánoční dobou přicházívá zděšení nad tím, jak ten čas letí. Víc, než jindy si stěžujeme, že nemáme čas. K jeho pozdržení či navršení nepomůže ani naše skepse ani naše stížnosti. Máme dojem, že bychom byli schopni stihnout mnohem více věcí - kdyby bylo více času. Nějak jsme s ním, s časem ve stálém křížku a bojujeme s ním.
Pán Bůh vnímá čas jinak, než my lidé. K našemu překvapení zjišťujeme, že nikdy nemluví o tom, že čas ubíhá, že jeho málo či moc. Vždy hovoří o tom, že čas se naplňuje. Ano, když se naplnil čas, narodil se Kristus, Boží Syn. I my někdy mluvíme o tom, že se naplnil čas, třeba čas pracovní doby, sportovního utkání nebo čas života.
Drazí přátelé, v Božích očích jsme my lidé jako přesýpací hodiny do jejichž horní části Bůh vkládá určitý počet zrnek času - jsou zvláštní - jsou totiž dutá. Čekají na to, jak a čím je naplníme, než propadnou úzkým hrdlem, za nímž už na ně nedosáhneme. Čím naplníme zrnka času dnešního dne, měsíce, adventní doby. Jsou stejně velká a je jich daný počet - nevíme jak velký a vlastně na tom ani tolik nezáleží, protože to, na čem záleží je jejich obsah.
Všichni hledáme odpověď na to, co je v životě hodnotné, kvalitní, dobré a užitečné - a to s ohledem na dlouhodobý výhled. Takové zvažování však vyžaduje zastavení se v této uspěchané době a také odvahu, protože asi budeme muset uznat, že nedokážeme vše, co bychom chtěli, že jsme prostě jenom lidmi. A právě k takovýmto lidem přichází Boží Syn, Ježíš Kristus se svou pomocí - jak a čím dobře naplnit určený čas života.
Proto nestěžujme si na to, že všechno nestihneme, ale ztišme se a poděkujme i za ty chvíle, kdy můžeme čekat a připravovat se na setkání s právě narozeným Kristem. Krásný advent a vánoce Vám všem."
