Bílá a modrá patří k zimě. Jenže ta už je definitivně za námi. Aby jí nebylo líto, že ji střídá jaro, oblékly se mažoretky do jejích barev a rázně vyprovodily ledovou panovnici zpět do jejího království. Zahájily tím karneval, který už byl zcela v režii jara.
Na parketu se zazelenala louka, skotačili motýli, vykvetly narsicy, začervenaly se muchomůrky, nos vystrčili i želva s ještěrem. Maruška si už dokonce stačila nasbírat košík plný čerstvých jahod, na které se sliny sbíhaly nejen její maceše, ale i všem přítomným králům, princeznám, bílým paním, rytířům a spidermanům. Tleskali jim hned dva vodníci i klauni, a na to, jak začíná ve Stonavě jaro, se dokonce přijel podívat africký domorodý náčelník i havajská tanečnice se svým tygříkem. Pozváni byli dopisem, vhozeným do oranžové poštovní schránky. Doručil jim ho turista, který si do batohu přibalil klobásky od místního řezníka a pro případ, že by si je chtěl přikořenit, měl po ruce kořenku s pepřem a solí. Nejkratší cestu mu poradila Pipi Dlouhá punčocha a o jeho bezpečnost pečovali čeští policisté společně s odvážnými Ninji.
Na karnevalu se nakonec sešlo tolik hostů, že jejich pohyb musel regulovat semafor. A kde se tolik roztodivných bytostí a věcí pod jednou střechou najednou vzalo? No, změnily se na ně přece děti, které byly až dosud zachumlané do zimních bund, čepic a šálů a teď konečně s pomocí maminek a tatínků na sebe mohly vzít podobu jaká jim nejvíc vyhovovala. Ale to nebylo jediné kouzlo, které svedly. Jakmile se v sále objevila ještě čarodějka Pampelína, pustily se do kouzlení s ní.
A jak to celé skončilo? Velkým veselím, tancem a hrami, které bylo stejně pohádkové, jako karnevalové masky a jako bude jaro, které za nimi do Stonavy přišlo pod pláštíkem hvězdné noční oblohy, kterou bude ve dne střídat zářivé slunce.
