Moravskoberounský Běh do vrchu je jednou z mála akcí, jehož tradici nepřerušila ani covidová pandemie. Především díky zápalu pořadatelů a věrnosti všech nadšenců.
Vašek Polcer, rozhodčí: „Působím tady od zrodu tohoto závodu, nechyběl jsem ani jeden ročník, momentáně už tedy působím jako rozhodčí. Mockrát jsem to běžel.“
Jiří Žáček, předseda pořádající TJ: „Už to máme třiadvacátý ročník, je to perfektní, pořádá to TJ lyžařský oddíl Moravský Beroun pod záštitou města Moravský Beroun. Ano, běžel jsem to, je to pěkně zajímavá trať.“
Jaroslav Kováč, vedoucí týmu: „Jsme z Břidličné, startujeme za lyžařský oddíl Břidličná, zároveň jsme i teda klub biatlonu Břidličná, máme tady 17 závodníků a jako tradičně bychom chtěli nějaké to první, druhé i třetí místo. Já už jsem to běžel zpátky 5 let, a po zkušenostech už to znova nepoběžím.“
Díky startům dvojic po půl minutě závod trval zhruba hodinu. O to větší to byl adrenalin. Zúčastnily se všechny generace závodníků.
Josef Bubela, nejstarší účastník: „Běhám každý rok, dalo by se říct. Trénuji do schodů, na kole jezdím. Bydlím ve čtvrtém patře, takže trénuji denně několikrát. 75 mi bylo a bude mi 76 v listopadu.“
Maminka: „Paráda, paráda, ona je šikovná. Po mamince určitě.“
S dechem závodníci vydrželi, co však odcházelo nejvíc, byly svaly.
Anketa, závodníci: „Špatně. Bylo to náročné. Ty schody, to je nejhorší a nohy potom. Já to běžím každý rok už asi 10 let.“
„Nejhorší asi byly ty schody nahoru.“
„Dobře se dneska běželo. Nohy. Taky nohy.“
„Nohy.“
„Mě se běželo dobře.“
„Celkem dobrý. Nohy.“
„Jsme tady jako rodina. Přijeli jsme z Otrokovic.“
„Dobrý, ale je to náročné.“
„Řekla bych, že určitě nohy. Asi tady před těmi schody je to hodně náročné.“
Závod je úspěšný také díky dlouholeté podpoře města Moravský Beroun.
Rostislav Hrdlička (nestr. Za ANO), místostarosta Moravského Berouna: „Mě se tak akce moc líbí. Je to dlouholetá akce, která v Moravském Berouně má tradici. Je to úžasné, že se tady sejdou lidi, kteří fandí sportu a dělají něco pro své zdraví.“
Radim „Háša“ Smažák, autor a organizátor závodů: „Já mám nádherné pocity. Třiadvacátý ročník, já jsem se toho bál po tom C ovidu a všem. Každopádně bych poděkoval všem, co přijeli. Z celého regiomu ať už olomouckého nebo ostravského. Já chci poděkovat hlavně tady zázemí, jako pořadatelům, protože spousta lidí, co tu byli, tak tady letos nemohli být z různých důvodů, rodinných atd. Prostě jsme to dali. Dal, ale je to rok od roku horší. Ale jsme zdraví a to je důležité. Potrénuju a bude fajn.“
Vyhodnocování více než desítky kategorií trvalo déle než samotný závod. Přesto se dá říct, že zvítězil každý, kdo doběhl. A to především sám nad sebou.
