Barevné, nebo jenom kreslené perem, zachycující celé město, či pouze jeho část. Veduty, výtvarné zobrazení krajiny či architektury, jsou známy už od středověku. Nevyhly se ani Novému Jičínu, významnému sídlu v regionu.
Radek Polách, zástupce ředitelky Muzea Novojičínska: "V Novém Jičíně se pokládá za nejstarší veduta z roku 1729 od neznámého autora, která je součástí první poloviny expozice o historii města. Tato veduta je prvopočátkem celkového komplexu více než 80 vedut, o kterých jsme připravili pro návštěvníky přednášky zde v Žerotínském zámku v Novém Jičíně."
Veduty jsou velmi cenným dokladem o historické tváři měst a jejich částí. Zachycují také jednotlivé domy, jejich fasády či veřejná prostranství. Malíři si sice některé prvky upravovali do líbivější podoby, i tak jsou ale veduty významným svědectvím doby.
Radek Polách, zástupce ředitelky Muzea Novojičínska: "Veduty města jako takového končí ve své historické podobě v druhé polovině 19. století. Počátkem 20. století se staly fenoménem tovární veduty. Prezentujeme a máme ve sbírkách tovární veduty kupříkladu kloboučnické firmy Hückel, Preisenhammer, Peschl, bratři Böhmové a mnoha dalších."
Jednu z prvních novojičínských vedut z roku 1744 od Ignáce Čapka mají v současné době v péči restaurátoři. Ti pod rentgenem zjistili, že původní malba byla později upravena, starojický kopec byl posunut o dva centimetry na stranu. Malíři většinou zobrazovali Nový Jičín právě z tohoto pohledu od východu. Našly se ale i výjimky.
Radek Polách, zástupce ředitelky Muzea Novojičínska: "Před týdnem se objevila docela neznámá veduta s pohledem od Kaiserbrücku, císařského mostu na Suvorovově ulici, směrem na město. Nachází se v Moravské zemské knihovně v Brně. Takže toto je další objev, který se přiřadil do celkové série novojičínských vedut."
