Draní peří je tradice, kterou si, v době umělých výplní polštářů či přikrývek, mnozí už ani neumí představit. Kachen i hus se dnes chová daleko méně a ruční draní peří se dávno přesunulo spíše do kategorie rarit. V Olšovci nedaleko od Hranic se ale staré tradice nechtějí jen tak vzdát.
Marta Pavelková, organizátorka draní peří: "My ještě chováme drůbež, proto máme peří, a to je potřeba zpracovat a tak si k tomu vždycky spolu sedneme. A protože to je práce pomalá a časově náročná, je lepší, když ji dělá více lidí najednou, což věděli už naši předkové. A že člověk je tvor společenský, tak si u toho potřebuje také trošku povykládat."
Devítka žen začala pracovat v pondělí a drát peří budou celých šest hodin, každý den až do pátku. Výsledkem pěti dnů práce jsou čtyři kilogramy peří. Ty se použijí na výrobu jedné deky a jednoho polštáře.
Irena Kliverová, obyvatelka Olšovce: "Ráda sem chodím, protože ráda chodím mezi lidi a tady je taková příjemná společnost. Chodím sem, abych se odreagovala od těch všedních starostí a radostí."
Draní peří se v Olšovci provozuje nepřetržitě každý rok. Místní ženy se sejdou vždy v domácnosti té, která potřebuje nový polštář nebo peřinu. Paní Ludmila Jahnová dere peří každou zimu už od svých deseti let.
Ludmila Jahnová, obyvatelka Olšovce: "Tady to takhle vezmu, oškubu to, zahodím, a vezmu další od vršku. Některé se nepodaří, některé se podaří. Mám pět dětí a všecky jsem vybavila peřinama. Jestli je to klub nebo holka, každý dostal dvě peřiny a dva polštáře."
Marta Pavelková, organizátorka draní peří: "Jistě nám zase přibudou noví. Kdo jde do důchodu, ten rozšíří naše řady. Jistě není každý ochotný drát peří. Někomu vadí ten prach na dýchání, někdo u toho nemá trpělivost, ale my, takové jádro, my to zvládneme."