V následující reportáži zamíříme hned do několika opavských základních škol. Představíme vám učitele, kteří se snaží učit trochu jinak, než odříkávat za katedrou látku sedícím žákům v lavicích. Pojťe se spolu s námi podívat, jak zajímavá může být třeba výuka přírodopisu či dějepisu.
„Zjistíme, jakou náladu mají děti. Jestli je nepotkalo něco smutného, něco o co by se chtěli podělit, jaké mají přání…” vysvětluje tento rituál Petrášová.
Udržet pozornost osmiletých vyžaduje střídání nejrůznějších aktivit během hodiny. Je vidět, že děti, ale i jejich učitelku, to baví.
Teď zamíříme do originální učebny, kam se školáci nejčastěji přesouvají na hodiny přírodopisu. Na školní zahradě totiž najdou rostliny, o kterých se učí. Tato venkovní třída má ještě další využití.
„Můžeme tam chodit číst, počítat… téměř na všechny předměty.“ vyjmenovává přednosti této neobvyklé učebny ředitel ZŠ Vávrovice Pavel Gregor,
Dramatickou výchovu do vyučování se snaží přenést Jiří Karen. Dějepis se tak pro mnohé šesťáky stává srozumitelnější. Vytvářením živých obrazů a zamyšlením nad nimi mohou lépe porozumět životu pravěkých lidí.
„Principem je to, aby oni sami použili nabyté vědomosti a zkusili je tvořivým způsobem přetavit.“
představuje svůj úmysl učitel Jiří Karen ze, ZŠ Šrámkova v Opavě.
“Dozvíme se toho víc, když se do toho zapojíme.“ přitakávají žáci.
Učitelé sice více času stráví nad přípravou, ovšem výsledek pak stojí za to: žáci si toho z hodiny mnohem více zapamatují.
„Pro nás je důležité, aby byl pedagog v dění dnešní doby. Aby uměl reagovat na žáčky, které má ve třídě.“ říká Eva Krzywoňová z Krajského zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.
A zda se to opravdu povedlo, dozví se Jiří Karen vždycky na konci hodiny, kdy jej žáci oznámkují.Stejně jako on za vědomosti hodnotí je.