Láska k literatuře a také zvědavost přivábila do opavských Sadů svobody desítky lidí, aby zjistlili, co to vlastně Poesiomat je. Zahalený černý sametem čekal na svůj okamžik, kdy se bude moci ukázat – první poesiomat v Moraskoslezském kraji a 14. v pořadí. Stejné přístroje stojí také třeba v New Yorku, Endinburgu, Lodži, Moskvě či Berlíně. Zasloužila se o to Michaela Hečková, která připravila také podobný projekt pro veřejný prostor Piána na ulici:
"V každém městě je speciální dramaturgie. Máme vždy nějakého literárního partnera, případně někdy na to sami stačíme. Jsou to třeba současní polští básníci a současní čeští básníci v polském překladu v Polsku, současní berlínští autoři, ten anglický má třeba výběr současné evropské poezie.“
Opavský Poesiomat recituje verše dvaceti básníků, kteří jsou spati se zdejším krajem. Polovinu z nich tvoří zesnulí literáti. Nechybí ani opavský rodák a slezský bard Petr Bezruč.
Zatímco první desítku veršů nežijících básníků načetli herci, tu druhou můžeme slyšet v podání jejich autorů. Ti se přišli také na Poesiomat podívat.
„Je to malinko zvláštní vědět, že každý průchozí si může poslechnout mou báseň.“ svěřil se jeden z nich Radek Glabazňa.
Jarní procházky v Sadech svobody si teď mohou lidé zpříjemnit literaturou. Poesiomat ve tvaru průduchu je nepřehlénutelný.
„Obcházeli jsme tento park a hledali nejzajímavější místo a nakonec nám to vyšlo tady u před tím šeříkem.“ vysvětluje jeden z realizátorů projektu Jan Kunze z Opavské kulturní organizace.
Přestože nyní si mohou Opavané užívat veršů do sytosti, mnozí z nich dali nakonec přednost živému autorskému čtení právě těch, jejichž verše jsou v Poesiomatu nahrány.