Podle primáře tohoto centra MUDr. Juraje Timkoviče, Ph.D. to má několik důvodů. „Souvisí to i s tím, že přibývá předčasně narozených dětí, které jsou více zatížené kromě jiného i refrakčními vadami. U nás v Česku začíná být obecně velkým problémem krátkozrakost. Je to v podstatě civilizační nemoc, která se dříve týkala zejména asijských zemí, kde téměř všichni nosí brýle z důvodu krátkozrakosti. V posledních pěti letech se enormně zvyšuje počet krátkozrakých dětí i na úrovni Evropy, jde už o epidemii,“ říká primář Timkovič a dodává: „Dává se to do souvislosti mimo jiné s tím, že se více používají mobilní zařízení, děti se pořád dívají do blízka a strašně málo času tráví venku. Je to jeden z rizikových faktorů.“
Největší procento dětských pacientů tvoří ti s nerozpoznanými a neléčenými refrakčními vadami, kvůli kterým se na sítnici nevytvoří ostrý obraz. Patří mezi ně krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. Tyto vady, pokud nejsou léčeny, mnohdy provází šilhání. „Se šilháním často souvisí tupozrakost. Jde o funkční poruchu. Oko je strukturálně v pořádku, ale z funkčního hlediska je přítomen pokles zrakové ostrosti různého stupně. Léčí se to tak, že zalepíme lépe vidoucí oko, aby dítě posilovalo vidění na tom horším. Ve většině případů to pomůže, někdy to ale nezafunguje a musíme zasáhnout i jinak,“ komentuje primář Timkovič.
V takových případech se využívá pleoptika a ortoptika. „Pleoptika je zaměřená na rozcvičování tupozrakosti. Zahrnuje to lepení okluzoru (pozn. pomůcka, která slouží k zakrytí oka) a cvičení na přístrojích. Jakmile vidění rozcvičíme a dítě už není tupozraké, potom nastupuje druhá fáze, ortoptika, kdy se oči snažíme srovnat tak, aby nešilhaly. Pro veřejnost je šilhání jen kosmetická vada. Z našeho hlediska je to ale tak, že aby člověk viděl prostorově, musí být rovné i oči,“ dodává. Šilhání mohou lékaři kompenzovat dvěma způsoby. Jedním z nich jsou brýle. Pokud nepomohou, dalším řešením je chirurgie.
Důvodem šilhání však mohou být i jiné oční nemoci jako například vrozený šedý zákal anebo onemocnění sítnice. I po chirurgickém výkonu u těchto pacientů zůstává relativní tupozrakost. Jsou to obvykle děti s kombinovanou oční vadou, které vyžadují složitější a intenzivnější cvičení. Drtivá většina z nich proto dochází pravidelně do Centra pro děti s vadami zraku FN Ostrava, kde cvičí na speciálních přístrojích. Léčba zahrnuje celkem 12 cyklů.
Kromě toho FN Ostrava zajišťuje ambulantní ortopticko-pleoptickou péči také přímo ve vybraných mateřských školkách - MŠ V Zahradách a MŠ I. Hermanna. Do jedné z nich chodí i šestiletá Amálka. Zkušená ortoptistka s dlouholetou praxí Hana Nováková z FN Ostrava s ní pracuje od jejích tří let a za tu dobu holčička udělala velké pokroky. „Do školky přišla jako amblyopka, tzn. že měla problémy s tupozrakostí a šilháním. Jedno oko bylo špatné, vyléčili jsme ho do správného vidění a lékaři pak mohli srovnat šilhání operací. Amálka je po dvou takových výkonech a její zrak se neustále zlepšuje,“ uvádí Hana Nováková.
FN Ostrava by potřebovala více ortoptistek. „Z důvodu změn v odborné přípravě ortoptistek je v současné době velmi problematické získat na trhu práce nové absolventy se zájmem o práci v nemocničním zařízení našeho typu. Z toho důvodu se snažíme o zvýšení atraktivity pracoviště ať už formou modernizace prostředí a přístrojového vybavení, tak změnami v organizaci práce a zapojením pracoviště do odborných stáží a praxí,“ doplňuje vrchní sestra Oční kliniky Mgr. Lukáš Kolarčík, DiS., MBA.
