Profesor Alavi je významný vědec íránského původu, který v roce 1966 emigroval do Spojených států amerických. Celý svůj život zasvětil nukleární medicíně a patřil ke skupině, která jako první na světě použila 18F-fluorodeoxyglukózu k zobrazení metabolismu u člověka. Výzkumem v oblasti PET významně ovlivnil diagnózu řady onemocnění. Na Pensylvánské univerzitě se stal průkopníkem klinického využití této metody.
I když je mu více než osmdesát let, stále srší energií a elánem. „Je důležité komunikovat s mladými lidmi a přivádět je k nukleární medicíně. Myslím si, že PET je zobrazovací metodou číslo jedna. Budoucnost vidím v PET/CT a PET/MRI (magnetická rezonance), ne v osamocené modalitě CT, MRI nebo PET,“ řekl profesor Alavi a dodal: „Mladí lidé v medicíně by se měli zajímat o molekulární zobrazení. A je i na nás, kteří si už určitou cestou ve vědě prošli, aby jim to ukázali. Cílem by mělo být hledat nemoc v počátku, kdy je změna ještě na molekulární úrovni a jde ji tak efektivně léčit.“
Profesora dle jeho slov nasměrovala k medicíně matka: „Když mi byly čtyři roky, zemřel mi otec na komplikace gangrény dolní končetiny. A i když jsem byl dobrý v matematice a mohl jsem studovat technickou školu, matka ze mě chtěla mít lékaře, abych mohl pomáhat lidem.“ Proto v Íránu začal studovat medicínu. Zajímala ho fyzika, chemie, matematika a chtěl léčit zápal plic nebo Alzheimerovu nemoc, chyběla mu ale věda. Proto se rozhodl přestěhovat do USA. „Byl jsem první, kdo provedl zobrazení metabolismu cukru v organismu, a tím dal základ nejdůležitější zobrazovací metodě – PET. Jsme teď schopni označit řadu molekul v těle, máme přes dva tisíce sloučenin, díky kterým můžeme zobrazit Alzheimerovu nemoc, aterosklerózu, nádory nebo záněty,“ vysvětlil profesor Alavi a na závěr dodal: „Díky molekulárnímu zobrazení můžeme vidět řadu stavů dříve, než je tomu u jiných zobrazovacích metod. Považuji to za revoluci, podobně jako tomu bylo u objevu rentgenových paprsků. Nemám z toho radost jen já. Vím, že v nebi to potěšilo i duši mého otce. Matka si myslela, že jako lékař budu denně řešit obtíže desítek lidí. Mé objevy ale ve výsledku ročně po celém světě pomáhají milionům pacientů.“
