Největší předností tohoto festivalu je místo jeho konání, všudypřítomnost velikého hukvaldského rodáka Leoše Janáčka. Na Hukvaldech to je nejen jeho rodný dům, jeho památník – domek, kde trávil svůj volný čas, ale hlavně získával energii a inspiroval se zdejší přírodou, která je podmanivá v každém ročním období. Vnímal i rytmus života na Lašsku, důrazné, krátce akcentované lašské nářečí, které je slyšet všude kolem a které také Janáček po celý život používal. Zdejší příroda, folklor i intonace mluvy měla veliký vliv na jeho skladatelské dílo. Řada koncertů sledovala přímou spojitost Janáčkovských tradic s atmosférou míst, ve kterých se koncerty konaly.
První festivalový týden
Už úvodní vystoupení Janáčkova kvarteta v den výročí Janáčkova narození, v kostele sv. Maxmiliána, který je sotva 50 metrů vzdálen od jeho rodného domu, přineslo vzrušující hudební zážitek publiku, které zcela zaplnilo kapacitu chrámu. Soubor hrál s technickou samozřejmostí, ale hlavně s mimořádným výrazem nejen poslední dílo L. Janáčka –jeho 2. smyčcový kvartet, který napsal autor několik měsíců před smrtí částečně právě na Hukvaldech, ale i vrcholné dílo Bedřicha Smetany – kvartet „Z mého života“. Sami členové kvarteta přiznali po koncertě neobyčejnou inspirační sílu okolností koncertu.
Podobnou symboliku přineslo i vystoupení Pěveckého sdružení moravských učitelů, slavného mužského sboru, který je nositelem Janáčkovských tradic po celou dobu své existence – tedy 111 let. 4. července za řízení Prof. Lubomíra Mátla zazpíval sbory Pavla Křížkovského, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka v mottěhradu Hukvaldy ve vrcholné formě, znovu jsme obdivovali lahodný zvuk tělesa a také jedinečnost akustického prostoru tohoto místa hukvaldského hradu.
Janáčkův komorní orchestr, sám jubilující (byl založen právě před 50 lety) vystoupil5. července na stejném pódiu – v hradní mottě. Na rozdíl od prosluněných prvních dvou dnů festivalu jsme prožili podvečer s vrtošivým počasím, také častým průvodním jevem hukvaldských koncertů. Výsledkem byl ale mimořádný, velmi zajímavý zážitek, kdy po celkem silné spršce uprostřed Janáčkovy Suity pro smyčce se publikum přemístilo na pódium, které je zastřešeno, a koncert pokračoval v těsném kontaktu publika a umělců. Zkušeným hráčům orchestru to nevadilo a posluchači měli k umělcům tak blízko, jako nikdy předtím. Další skladba večera – Píseň pro Davida pro harfu a smyčce Štěpána Raka už proběhla opět za pěkného letního počasí. Sólistkou na harfu byla Ivana Dohnalová, rodačka z Hukvald, sólistka, komorní hráčka a profesorka konzervatoře, která se na Hukvaldech narodila. Janáčkův komorní orchestr pod vedením Jakuba Černohorského prokázal svou vysokou mezinárodní úroveň i po přestávce interpretací Dvořákovy Serenády Es dur pro smyčce.
Vyvrcholením prvního týdne festivalu bylo vystoupení Janáčkovy filharmonie Ostrava v amfiteátru hukvaldské obory v neděli 6. července. Počasí tentokrát zahrozilo plnou silou, ještě hodinu před začátkem koncertu hustě lilo a nikdo by nedal ani pětník za to, že koncert ve 4 hodiny odpoledne skutečně začne. Uvěřili jsme meteorologické předpovědi, skutečně přestalo pršet, postupně se jasnilo a v okamžiku, kdy jsme potvrdili, že koncert v oboře skutečně bude, přicházely stovky posluchačů, kterých nakonec bylo přes 800.
Celý koncert proběhl za slunečného počasí a bezvětří. Opět po několika letech vystoupil spolu s Janáčkovou filharmonií taneční soubor Hlubina a předvedl Janáčkovy Lašské tance v taneční rekonstrukci, jejíž autorkou byla v 60. letech významná osobnost tanečního umění a etnografie Zdena Kyselá. Po vřelém ohlasu, kterého se provedení dočkalo a nutné přestavbě pokračoval symfonický koncert vystoupením vynikajícího českého houslisty Pavla Šporcla, který ve své osobní premiéře zahrál skvělým způsobem Sukovu Fantasii g moll. Koncert, který řídil americký dirigent Paul Mauffray pak završilo provedení8. symfonie „Anglické“ Antonína Dvořáka.
