3. Závěr festivalu.
Slunečné nedělní odpoledne 13. července vytvořilo ideální podmínky koncertu Ivy Bittové, která vystoupila v amfiteátru hukvaldské obory spolu se smyčcovým souborem Národního divadla Moravskoslezského a ve druhé části pořadu s Dětským operním studiem Lenky Živocké. Četní obdivovatelé uměleckého stylu výrazné české zpěvačky, houslistky, herečky i autorky hudebních pořadů zaplnili nejen místa k sezení, ale mnozí dali přednost stínu pod stromy lemujícími prostor amfiteátru.
V první části pořadu jsme slyšeli výběr Janáčkových stylizací Detvanských, Moravských a Čtyř národních písní v doprovodu smyčcového kvarteta. Pojetí těchto lidových písní je velmi svébytné, Bittová má svůj výrazový rejstřík, kterým přesahuje jak klenotnicový folklor, tak i autentickou interpretaci Janáčka. Pro puritánské zastánce jednoho i druhého může být toto provedení kontroverzní a to i do té míry, že na koncertu byli přítomni posluchači z Londýna, kteří věděli, že toto provedení v Anglii vyvolalo rozporné reakce. Přijeli na festival hlavně proto, aby slyšeli Ivu Bittovou právě zde, v Janáčkově rodišti a udělali si svůj názor. Ano. Interpretace Ivy Bittové je naprosto svébytná, přesvědčivá a oprávněná.Větší část koncertu byla věnována společnému vystoupení s Dětským operním studiem Lenky Živocké, pro které také Iva Bittová toto pásmo vytvořila. Jubilující dětský sbor se s velmi náročným úkolem vyrovnal skvěle. Zpíval technicky dokonale, party jsou hlavně intonačně a rytmicky velmi náročné, navíc nejde o statický sborový zpěv, ale velmi bohatá je i režie, všechno je v neustálém pohybu, s tancem a využitím celého prostoru pódia i hlediště. Hudba je to multikulturní, s inspirací v hudbě romské, židovské, arabské…
Iva Bittová svými houslemi a zpěvem stimulovala dětský sbor k velikému výrazu a úspěšně atakovala i publikum, které do pořadu vstupovalo interaktivně. Výborná ukázka bohaté fantazie a využití dětské hravosti a tvořivosti. Zklamán mohl být jen ten, kdo očekával houslový koncert nebo písňový recitál klasických parametrů.
Ve čtvrtek 17. července se konal další z festivalových koncertů v rytířském sále zámku ve Frýdku – Místku. Jeho protagonisty byli dva klavíristé, kteří se poznali až v dalekém Montréalu, přestože jejich kořeny jsou slovanské. Zuzana Šimurdová, ostravská rodačka, absolventka Janáčkovy konzervatoře ve třídě M. Tugendliebové a JAMU (V. Sláviková) potom získala sólistický diplom na Concordia University Montréal. Mikolaj Warszynski je polského původu, ale studoval již v Kanadě. Vystupuje často v Evropě, především v Polsku, kam je zván Chopinovou společností ve Varšavě. Jako klavírní duo zahráli oba pianisté cyklus Antonína Dvořáka „Legendy“ rozdělený po pěti částech vždy na začátku každé poloviny koncertu. Ve zbytku programu se představili jako sólisté. Zuzana Šimurdová zahrála s přesvědčivým výrazem i s technickým nadhledem Janáčkovu sonátu 1. X. 1905, Mikolaj Warszynski se líbil zejména v Szymanowského etudě op. 4 č. 3 nebo ve skladbě Clauda Debussyho „Ostrov radosti“. Drobná zaváhání postihla oba pianisty (Smetana – Na břehu mořském a kupodivu i v Chopinově Polonéze op. 53) zřejmě vlivem psychického tlaku při živé nahrávce pro rozhlas. Přesto oba umělci prokázali svoji schopnost přesvědčit publikum o svých pianistických kvalitách.
V sobotu 19. července se konal další festivalový koncert v Piaristickéhm klášteře v Příboře.S velkým očekáváním spojený koncert byl ohrožen, protože den před jeho konáním přišla zpráva, že basista souboru Danubius Singers Octetonemocněl a do Příbora přijet nemůže. Naštěstí se řešení našlo – jeho absenci nahradil umělecký vedoucí a sbormistr souboru Daniel Simandl, který samozřejmě repertoár zná a chybějící 2. bas dokonale nahradil. Zvuk osmičlenného mužského sboru je velmi odlišný od zvuku velikých souborů. Výraz okteta Danubius z Bratislavy je založen na sólistických hlasech, které se v kvalitní akustice sálu velmi dobře pojily. Základem programu byly sbory Leoš Janáčka a Eugena Suchoně, které reprezentovaly obě - českou i slovenskou hudební kulturu. Vystoupení souboru bylo velmi působivé a posluchači byli na závěr odměněni ještě přídavkem – velmi sugestivní „národní“ skladbou E. Suchoně „Aká si mi krásna“.
Závěrečný koncert festivalu Janáčkovy Hukvaldy se konal 20. července 2014 v sále základní školy Leoše Janáčka v Hukvaldech – Sklenově. Jedna z nejznámějších osobností české hudební kultury – houslista Václav Hudeček zde vystoupil ve spolupráci s mladým pianistou Lukášem Klánským, který je jeho stálým partnerem v komorních koncertech už řadu let. Lukáš Klánský dostal příležitost představit se zde jako sólista ve skladbách Fryderyka Chopina Variation brillante op. 12 a cyklu „Po zarostlém chodníčku“ (1. řada) Leoše Janáčka. Jeho výkon byl zcela přesvědčivý, dokonalý a výrazově neobyčejně bohatý. Spolu s Václavem Hudečkem, jehož hra je stále nabita velikým osobitým výrazem a sdělností, zahráli sonáty Františka Bendy, Ludwiga van Beethovena a sonatinu Antonína Dvořáka.Více než 200 posluchačů bylo nadšeno výborným výkonem obou umělců a neobyčejnou, velmi přátelskou atmosférou. Václav Hudeček v krátkém slovním projevu k publiku připomněl své umělecké začátky a řadu příležitostí, které dostal jako začínající umělec právě v našem kraji. Je obecně známá jeho snaha pomáhat mladým umělcům, především houslistům, kteří prošli jeho luhačovickými mistrovskými kurzy nejen při jejich interpretačním umění, ale také při vstupu do koncertního života. Lidský rozměr Hudečkovy osobnosti je stále významnou kvalitou v naší hudební kultuře.
