Jeden z účastníků besedy bude mít jedinečnou možnost vyhrát 2 vstupenky na jeho páteční vystoupení, které proběhne v Ostravě u příležitosti inauguračního koncertu nového šéfdirigenta Janáčkovy filharmonie Hieka Mathiase Förstera 18. a 19. září v Domě kultury města Ostravy.
Pavel Šporcl: „ Jsem spokojený člověk, mé sny se postupně naplňují.“
Houslista Pavel Šporcl se řadí k výrazným osobnostem naší kulturní scény. Kritiky bývá označován jako Paganini 21. století. Koncertuje nejen v Evropě, ale i za velkou louží v USA, Kanadě či Japonsku. Na domácí půdě je vítaným účinkujícím na významných pódiích jako je Dvořákova síň Rudolfina, Smetanova síň, z festivalů je to Janáčkův máj, Pražské jaro, Moravský podzim nebo Concentus Moraviae. Jeho partnerkou je herečka Bára Kodetová, se kterou vychovává tři dcery.
Tento týden zavítá do Ostravy a tak jsme mu položili pár otázek.
Co se Vám vybaví, když se řekne Ostrava?
Krásné koncerty, skvělý orchestr, bolení zad, mnoho známých, Imperiál, Vítkovice…
Mezi vaše nejoblíbenější jídla patří sushi. Víte, kam byste se na něj právě v Ostravě stavil?
Na sushi jsem v Ostravě ještě nebyl. Takže nevím.
Když jsme u jídla, nedávno jste v Japonsku ochutnal jedovatou rybu. V případě špatné přípravy hrozí člověku otrava. Nebojíte se v životě riskovat?
Nemám pocit, že bych v životě riskoval, tedy pokud nemyslíme mé riskantní kroky v hudbě, kde mi určitě na začátku o hudební život šlo o). Na zpracování japonské jedovaté ryby Fugu jsou speciální zkoušky, které trvají několik let a v poslední době se vždy podařilo připravit ji dobře a bez problémů. Chtěl jsem ji vyzkoušet, protože mi známý říkal, že je vynikající. Já jsem tedy ten pocit neměl, ale zase nemám poct, že bych o něco přišel.
Teď k hudbě. Světově uznávaný kritik a historik Henry Roth vás zařadil jako jediného českého houslistu mladé generace do své knihy Housloví virtuosové. Co to pro vás znamená?
Radost a velké zadostiučinění. S každou pochvalou a oceněním roste pocit odpovědnosti. V důsledku toho na sobě o to víc pracuji. Abych nezklamal především sám sebe.
K jedné vaší životní etapě patří šátek na hlavě. Oblékáte jej ještě někdy na svá vystoupení?
Samozřejmě. Vozím ho stále s sebou v houslovém pouzdře. V současnosti ho oblékám nejčastěji na koncerty s cikánskou cimbálovou kapelou.
Vaše dcera Violetta měla nedávno svou premiéru ve hře na housle před publikem a vy jste ji doprovázel na klavír. Neplánujete spolu do budoucna nějaký houslový duet?
Violetce je sedm let. Na provedení společného duetu je ještě hodně času před námi. Její vystoupení se konalo ve Znojmě v rámci tamního hudebního festivalu, jehož jsem dlouholetým patronem. K němu již tradičně patří i „Koncert malých géniů“. Zde pravidelně vystupují talentované děti, které během roku získaly cenu na nějaké z hudebních soutěží. To Violetka splnila. A abych ji na jejím vystoupení podpořil, rozhodl jsem, že ji doprovodím na klavír. Cvičil jsem kvůli tomu celý týden, a to každý den minimálně hodinu. Měl jsem z našeho vystoupení větší nervy než ona. Naštěstí jsem jí koncert nezkazil. Ale víckrát se do korepetování asi už nepustím :)
A co duet s nějakým houslistou či jiným hudebníkem nebo zpěvákem? Je někdo takový, s nímž byste si jej rád střihl?
Je mnoho skvělých houslistů, nedávno jsem měl např. turné v Rumunsku s mým kamarádem Alexandrem Tomescu. Mými největšími vzory byly Itzhak Perlman, Jasha Heifetz, David Oistrach…Ale s těmi ten duet už asi nezvládnu.
Velmi úspěšný byl váš projekt s cikánskými melodiemi Gipsy Way, na ten navázalo nejnovější album Gipsy Fire. Co chystáte dál, máte něco v plánu?
Album Gipsy Fire vydá vydavatelství Supraphon letos v září. V listopadu a prosinci pojedeme s kapelou Gipsy Way a hostem, akordeonistou Vojtěchem Szabó stejnojmenné turné. Samozřejmě zavítáme i k vám do Ostravy a to 17. prosince. Mezi tím budu hodně koncertovat, cestovat, vystoupím mimo jiné i v Thajsku.
Doma máte tři dcery. Čtete jim před spaním?
Samozřejmě. Přes den hodně pracuji a tak mi moc času nezbývá. Když jsem doma a máme společné večery, obvykle naše děti uspávám a k tomu neodmyslitelně čtení patří. Jsou to moc krásné chvíle. Pokud jsem v republice, pravidelně také cvičím s Violetkou na housle.
Co vy a knihy? Stíháte vůbec při svém pracovním vytížení číst? A pokud ano, kterému literárnímu žánru dáváte přednost?
V posledních letech čtu naopak právě opravdu hodně. Předčetl jsem dost duchovní literatury, ale také knihy o PR. Teď jsem se vrhl na ruské klasiky. Před dvěma dny jsem přelouskl Revizora a nyní se pročítám Evženem Oněginem.
Jaký je Váš největší sen, který byste si chtěl splnit?
Kdybych Vám ho prozradil, splnit by se nemusel… :) Ale já jsem spokojený člověk, protože se mé sny postupně naplňují. Jsem zdravý, hraju na housle, jezdím po světě, všude lidé chodí na mé koncerty a zdá se, že odcházejí spokojení. Klasické hudbě jsem snad přispěl k její poslechovosti. K tomu mám krásnou rodinu. To jsou skutečně splněné sny.
