Jedná se o příběh skutečné historické postavy – básníka, jehož život předčasně skončil pod gilotinou v poslední fázi Velké francouzské revoluce. K dějinným skutečnostem – revoluční činnosti a popravě básníka – byla v opeře připojena vymyšlená milostná romance, jakýsi milostný trojúhelník, kdy do Chénierova života vstupuje mladá šlechtična Maddalena z Coigny a její někdejší sluha a nyní jeden z vůdců revoluce Carlo Gérard.
Dramaturg opery NDM Daniel Jäger k tomu dodává: „Uvedením opery Andrea Chénier navazujeme na nastudování opery Fedora téhož skladatele, jež si před čtyřmi lety získala srdce ostravských diváků. Giordanův kompoziční styl se vyznačuje smyslem pro drama v duchu veristických tendencí a v opeře Andrea Chénier jsou hned tři opravdu velké pěvecké příležitosti pro vynikající pěvce.“
V roli Maddaleny se představí první dáma české opery Eva Urbanová, která tuto roli nastudovala poprvé ve své kariéře. V alternaci s ní se představí rovněž renomovaná sopranistka Olga Romanko a přední ostravská sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová. V titulní roli vystoupí stálý host Národního divadla moravskoslezského, italský tenorista Gianluca Zampieri (altenace Rafael Alvarez), jako Carlo Gérard se představí sólista opery NDM Jakub Kettner a host opery NDM Richard Haan.
Hudebního nastudování se, stejně jako v případě Fedory před čtyřmi lety, ujal Zbyněk Müller (alternace Sander Teepen). K režijnímu ztvárnění díla byl přizván umělecký šéf ostravské komorní scény Aréna Ivan Krejčí, jenž před třemi lety v Národním divadle moravskoslezském – a rovněž tak v operním žánru – debutoval úspěšnou inscenací Donizettiho belcantové opery Anna Bolena (Anna Boleynová). Scéna je dílem Milana Davida, kostýmy navrhla Marta Rozskopfová, na inscenaci se podílí rovněž sbormistr Jurij Galatenko a choreograf Igor Vejsada.
V roce 1894 si italský operní skladatel Alberto Franchetti objednal u Luigiho Illicy libreto na motivy posledních let života revolučního básníka Andrého Chéniera (1762–1794), jehož život vyhasl pod gilotinou v poslední fázi Velké francouzské revoluce. Illica souhlasil a libreto skutečně vytvořil, ale nakonec neposloužilo Franchettimu. Umberto Giordano se v té době pokoušel o návrat na operní jeviště a právě Andrea Chénier mu k tomu měl dopomoci. Giordano měl kolem roku 1894 pověst génia, který promarnil svůj talent. Jako velmi mladý napsal operu Marina, která zaujala i nakladatele Eduarda Sonzogna, jenž skladatele vzal pod svá křídla. Giordano tuto příležitost plně nevyužil a po neúspěchu další opery s ním Sonzogno přerušil veškerý kontakt. Giordano se poté dostal do existenčních potíží a Franchetti, ve snaze pomoci svému dobrému příteli, se v jeho prospěch vzdal nároku na libreto Andrey Chéniera. Koncem ledna roku 1896 byla opera hotova. Premiéra se uskutečnila v milánské La Scale o dva měsíce později a měla triumfální úspěch. V průběhu následujícího roku byla uvedena nejen ve většině italských měst, ale také v zahraničí. Opera byla na svou dobu velmi současná – obsahem i formou. Po hudební stránce následovala moderní směr nastolený Mascagnim v Sedláku kavalírovi a obsahově reagovala na tehdejší politicko-sociální situaci. Napjatá atmosféra v Itálii koncem 19. století vedla k rozmachu různých radikálních hnutí, což Giordano jen nerad sledoval. Obával se, že by se země mohla dát na krvavou cestu teroru, kterou kdysi ve Francii nastolili jakobíni, a Andrea Chénier měl být varovným signálem pro celou italskou společnost.