Pátek třináctého. Jen málokteré datum vyvolá tolik emocí. Tento zamilovaný pár je spolu teprve necelý rok a na pověry o neštěstí nevěří.
Samuel Šintaj, ženich: „Alespoň odbouráme všechny předsudky, které jsou k pátku. Je to pěkný den. A hodně lidí se ženilo nebo v dávalo v pátek 13. Tak proč ne my. Tento zámeček jsme si vybrali, protože je nejpěknější z našeho kraje."
Sabina Šintajová, nevěsta: „Já nejsem pověrčivá, já jsem zamilovaná, takže je mi to jedno, kdy."
Rodiče svatbu v tento den snoubencům nevymlouvali.
Jarek Šintaj, otec: „Nevěřím v nějaký osud. Každého postihuje čas a nepředvídatelné okolnosti. A to co si zařídí, to má."
Jiřina Šintajová, matka: „Ten datum. Já si myslím, že důležitější bude, co bude potom, během toho celého života. Na datu nějak nezáleží."
A to nezáleželo ani ostatním čtyřem párům, které si v tento den řekli na havířovském Zámku své ano.
Jarmila Světlíková, oddávající: „Každému z těch párů jsem přála, aby to pro ně neznamenalo nešťastný začátek, jejich života. Život budou mít takový, jaký si udělají, bez ohledu na jakékoliv datum."
Eva Prusková, matrikářka: „My v havířovské obřadní síni oddáme zhruba tři sta párů. A nejedná se jen o občany Havířova."
Další pověra se nese k měsíci květnu. Svatba v máji, nevěsta na máry. I na zde na havířovské matrice mají zapsaných jen velmi málo párů.
