Asi každý zná pojem wintonovy děti. Jen málo komu se ale podařilo se s jedním z nich setkat a poslechnout si životní příběh. Nicolasu Wintonovi se za války podařilo z Československa vyvést 669 židovských dětí a umístit je v rodinách ve Velké Británii. Tomáš Graumann je jedním z nich a nyní navštěvuje žáky a studenty škol.
Jak na tebe beseda zapůsobila?
Anketa, žáci ZŠ Gorkého: 1. „Je to strašný příběh. Život je krutý." 2. „Já myslím, že to bylo smutné, a myslím, že by svět měl vědět, co se dělo před lety a co ten člověk prožil. Je to pěkné, že o tom vypráví, i když to muselo být pro něho hodně těžké odjet někam a nevědět kam. Nevědět, co tam bude dělat." 3. „Tento pán nastupoval v osmém vlaku a odjížděl do Londýna. V posledním vlaku měl být jeho bratr, ale ten neodjel, protože v Polsku byla válka. Jsem rád, že se ty děti zachránily."
Tomáš Graumann žije od roku 1993 roku opět v ČR, ale tři měsíce v roce tráví se svou velkou rodinou v Americe. Jeho žena Caroline miluje malé děti. A proto se šla podívat i do nižších ročníků a naučila děti anglicko-českou písničku. Žáci druhé třídy si také připravili překvapení a ukázali, že angličtinu mají rádi.