Díky těžbě černého uhlí se do našeho regionu dostal také hornický folklór a hornické tradice. Jednou z nich je Skok přes kůži. Pochází ze 14 století, kdy Václav IV. udělil havířům právo se sdružovat. V minulosti se Skoky přes kůži, neboli šachťáky konaly jednou ročně na všech šachtách našeho regionu. Do hornického cechu byli takto slavnostně přijímáni noví havíři. S postupným útlumem těžby černého uhlí je tato tradice dnes udržována na Dole ČSM a v hornické obci Stonava, která ji ve spolupráci s místním spolkem krojových horníků organizuje od roku 2014.
Ondřej Feber (ANO), senátor a místostarosta obce Stonava: „Jsme obnovili takovou tradici, aby i když už nebudou hornické cechy přímo na šachtách, aby tu tradici udržovali.“
V letošním roce se přes kůži skákalo dokonce hned dvakrát. Nejprve v dubnu jako náhrada za zrušený šachťák z roku 2021 a pak tradičně na začátku prosince.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta obce Stonava: „Ke konci roku taková hornická tradice, že skokem se ukončuje ten hornický rok. My jako hornická obec jsme se k této tradici přidali a vůbec nás nepadlo, že po těch osmi letech budeme jedinou obcí v ČR, kde se těží černé uhlí.“
Šachťák probíhá v noře. Podle pivního zákona jej řídí slavné vysoké a neomylné prezidium, které má k dispozici slavné a vysoké adláty, slavného a vysokého nadlišáka, slavná kontraria, slavného kantora se svou smečkou a pivní policii. Ta dohlíží, aby celůvky s pivní mastí nebyly prázdné. Na stonavském skoku jsou celkem tři tablice.
Tomáš Hejda, předseda Spolku krojovaných horníků při obci Stonava: „Klasicky naše stonavská spolková, druhá ta středová, tam jsou pozvány hornické spolky a třetí je složena ze zástupců stonavské spolkové činnosti a pozvaných hostů.“
Jan Březina, kontrario tablice levé: „U tablice to funguje úplně jednoduše. Tablici řídí příslušné kontrario, všichni na něho obdivně hledí, visí mu na rtech a samozřejmě slavné, vysoké a neomylné prezidium, to je zase můj polobůh.“
Šachták je rozdělen do několika částí. V té první jsou představeni fuksové, kteří jsou během slavnostního ceremoniálu přijati do cechu hornického. Ve Stonavě jsou to nejen zástupci hornických spolků ale i ti, kteří hornické tradice ctí a podporují je.
Josef Grim, kantor: „Člověk, který se nikdy neúčastnil takového šachťáku, tak má pocit, že se havíři sejdou, pijí pivo, popovídají si a tím to končí. To není pravda. Ono se to řídí určitými regulemi a zákona. V rámci skoku je například krásný akt, to je tzv. Salamandr, tichá vzpomínka na všechny zemřelé, zahynulé kamarády, kdy si každý, kdo je u tablice, vzpomene na někoho, kdo třeba ještě v minulém roce vedle něho seděl a už nikdy se takové hornické slávy nezúčastní.“
Tento monent hluboce prožívá i sám Milan Kupka, který o svého otce přišel v šesti letech.
Milan Kupka, člen smečky: „Tatínek zahynul na Gabrieli a dodnes vzpomínám, jak nám to přišli oznámit. Když hraju ten Salamandr, vybavují se mi vzpomínky i na taťku.“
Vrcholem celého skoku jsou pak různé soutěže, ve kterých jednotlivé tablice mezi sebou bojují o hlavní cenu „But starosty“.
Josef Grim, kantor: „Každopádně je to zábava, je to hornická zábava. Jedná se o silové a veselé soutěže. Tablice se zapojují do toho soutěžení a čím více čas ubíhá, tak je to soutěžení náročnější, ta ozvěna u tablic je silnější, bojuje se o každý bod.“
anketa, účastníci stonavského Skoku přes kůži: „Je to úplně perfektní akce, nikdy jsem na takové akci nebyl a moc se mi to líbí.“ „Skok přes kůži to je prostě tradice.“ „Já se účastním už třetího Skoku přes kůži, moc se mi to líbí. Minule jsem i skákal a byl jsem pasovaný na horníka. Jsem hrdý na to a jsem rád, že se takových akcí mohu účastnit.“
Josef Lazárek, Slavný a vysoký adlát pravopravý: „Je potřeba udržovat takovéto tradice. Je to důstojné a krásné připomenutí těch tradic.“
anketa, účastníci stonavského Skoku přes kůži: „Já si myslím, že ty hornické tradice se mají a musí udržovat, zvlášť pro tento region jsou hodně důležité.“
Josef Bělica, Slavný a vysoký adlát levolevý: „Myslím, že tradice přetrvají a je vidět, že je, kdy by se jich ujala to je super.“
Lucie Kaminská, etnografka, Muzeum Těšínska: „Já jsem tady poprvé osobně i pracovně a je to velmi zajímavá zkušenost, protože je tady cítit ten komunitní duch a my jako etnologové a muzeologové nemůžeme popřít vliv hornických tradic na utváření kultury celého našeho regionu.“
Josef Kasper, vysoké a neomylné prezidium: „Tady je taková bezprostřední atmosféra. Líbí se mi, že většina účastníků je v hornické uniformě. Ti lidé tady chodí, protože chtějí.“
