Hornické tradice mají na Karvinsku hluboké kořeny. Po více než sto letech těžby se však černé uhlí stává minulostí a s ním pomalu končí i jedna významná etapa regionu. Právě v této době nabývá na významu tradice, která hornické dědictví uchovává – Skok přes kůži.
Jedná se starobylý hornický rituál. Původně šlo o symbolické přijímání nových členů do hornického stavu. Dnes se tento obřad stává především připomínkou hodnot, na kterých hornictví stálo – odvahy, soudržnosti a respektu k náročné práci pod zemí.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta obce Stonava: „Stonava patří k hornickým obcím. Máme svůj spolek krojovaných horníků a u příležitosti stého výročí kroužku jsme založili tradici skoku. Dneska máme jedenáctý skok.“
Celou ceremonii řídí takzvané slavné, vysoké a neomylné prezidium spolu s dalšími postavami hornického „pivního zákona“. Atmosféra je slavnostní, místy veselá, ale zároveň pevně svázaná pravidly a rituály, které se předávají z generace na generaci.
Josef Kasper, vysoké a neomylné prezidium: „Tady to prostředí je prostě cítit, že to je hornická obec. Ti lidé chodí v uniformách, i když se chodí bavit, a není to vyumělkované. Je to přirozené. A proto tento stonavský skok mám ze všech skoků nejradši.“
Milan Malich, předseda Spolku krojovaných horníků při obci Stonava: „Máme tady tři tablice, kde u té jedné tabulce jsou většinou, bych řekl, naši členové. Prostřední tablice je víceméně pro naše hosty i pro naše sponzory a třetí tablici má obec, která si tady zve své hosty.“
Součástí programu jsou hornické písně, soutěže mezi jednotlivými tablicemi i tradiční symbolické tresty za porušení pravidel. Nechybí ale ani okamžiky ticha a hluboké úcty. Jedním z nejsilnějších momentů je takzvaný Salamandr – smuteční vzpomínka na horníky, kteří při výkonu své práce zahynuli.
Právě propojení slavnostní nálady s hlubokou úctou k minulosti dává Skoku přes kůži jeho jedinečný charakter.
Josef Grim, kantor: „Já už to vnímám jedenáct let. V podstatě, že je to skok, který je opravdu výjimečný. Zažil jsem spoustu skoků na těch šachtách jednotlivých, ale tady to má úplně jinou atmosféru. Tady jsou chlapi, co opravdu prošli tím hornictvím. Pro ně to hodně znamená. Mají to opravdu takzvaně v srdíčku.“
Stonavský Skok přes kůži má navíc i mezinárodní rozměr pravidelně se jej účastní hosté ze Slovenska či Polska. Spolupráce hornických spolků napříč střední Evropou trvá už řadu let a potvrzuje, že hornictví bylo vždy fenoménem přesahujícím hranice jednotlivých zemí.
Václav Dorazil, perkmistr, Sdružení hornických a hutnických spolků České republiky: „Všichni víme, jak to v současnosti s hornictvím je. O to více si vážíme každé obce, která nějakým způsobem se snaží udržovat hornické tradice. U obce Stonava to je ještě o to lepší, že skutečně tady má neskutečné členy, kteří se snaží pracovat pro hornictví, pro hornické tradice a pro udržování hornických tradic. Takže za nás je to obrovské plus a jsou naším významným partnerem pro další pořádání skoků a samozřejmě dalších hornických akcí v rámci kraje a v rámci České republiky.“
Mezi nově přijímanými do hornického cechu jsou dnes lidé, kteří cítí sounáležitost s regionem a chtějí být součástí jeho odkazu.
Milan Malich, předseda Spolku krojovaných horníků při obci Stonava: „Skokani, to jsou lidé, kteří by měli i do budoucna udržovat hornické tradice, protože většina z nich již nejsou horníci, ale řekl bych, že jsou zapálení pro tu věc, takže proto jsme je navrhli na skok.“
Nechybí ani mladší generace, která do tradice vnáší novou energii.
Václav Bařák, účastník skoku: „Rozhodl jsem se proto, že můj stařík byl horník a v dole nechal život. Takže jsem si říkal, že na jeho počest chci vstoupit. A proč jsem skočil? Chci, aby tato tradice byla uchována, abychom potom i našim dětem nebo pravnoučatům říkali, co vlastně bylo to hornictví, a aby to pořád v nás zůstávalo.“
Viktor Topiarz, účastník skoku: „Já osobně se domnívám, že to je velmi zajímavá a činorodá práce a osobně bych rád v tom pokračovat, pokud v obci Stonava bude i nadále tato tradice pokračovat, tak se velmi rád zapojím.“
Tradici podporuje také vedení obce i vedení společnosti OKD. Všichni si uvědomují, že s koncem těžby přichází odpovědnost zachovat alespoň kulturní a historický odkaz tohoto náročného povolání.
Ondřej Feber (ANO), senátor a místostarosta obce Stonava: „Každý se musí opřít o své kořeny, o to, co dělali jeho předkové. A i když už hornickou práci nedělají aktivně, musíme dodržovat ty tradice a žít podle jejich norem.“
Roman Sikora, generální ředitel OKD: „To, že se mohu zúčastnit tady slavné sese v obci Stonava, je pro mě obrovskou příležitostí a výzvou k tomu, abych pokračoval, nebo abych dal podnět k tomu, abychom do budoucna pokračovali v udržování hornických tradic. Protože tento kraj si to zcela jistě zaslouží.“
Skok přes kůži tak ve Stonavě není jen folklorní připomínkou minulosti. Je živým důkazem toho, že i když doly utichly, duch hornictví přetrvává. V písních, v rituálech, ve vzpomínkách i v nových členech, kteří symbolickým skokem přijímají závazek uchovávat tradici dál.
