Peripetie, kterými musela projít Slezská luterská církev, by vydaly na román. Po první světové válce byla přiřazena k evangelické církvi, působící na území dnešního Polska, za druhé světové války byla zase přidělena k německé evangelické církvi. Suverenitu získala až v roce 1949, kdy byla uznána státem, a mohly začít vznikat nové sbory. Mezi nimi také Stonavský, který dokázal odolat také ateistické propagandě komunistického režimu.
Vladislav Volný, pastor SCAV: „V 60. letech tady působil pastor Santarius, jehož výročí úmrtí jsme si nedávno připomněli. Pastor Santarius byl takový nadšenec, uměl lidi strhnout, ale po jeho odchodu, se sbor stával menším a menším."
Ale nezaniknul a od roku 1989 prožívá pozvolnou renesanci, v neděli si věřící znovuobnovení svého sboru připomněli slavnostní mší, které se kromě zdejšího pastora zúčastnil také pastor z Orlové. A co stonavské evangelíky čeká?
Vladislav Volný, pastor SCAV: „Prioritou je, abychom ze sboru vytvořili rodinu. Aby lidé dokázali najít ve sboru místo, kde se mohou svěřit se starostmi i radostmi, prožít něco příjemného a načerpat sílu také z nevysychajících pramenů Božího slova."
