Bydlí v ostravských sociálně vyloučených lokalitách a pravidelně navštěvují některé z nízkoprahových zařízení v Hrušově, Liščině nebo Zárubku. Prázdniny by trávili převážně venku s kamarády, letos ale dostali tito adolescenti možnost jet na pětidenní vodácký tábor.
Hana Žurovcová, Vzájemné soužití o.p.s.: „Využili jsme možnosti podat si žádost na projekt z Visegrádského fondu, dostali jsme finance a pozvali jsme přátele ze Slovenska, Polska a Maďarska.“
Roman Štolfa, hlavní vedoucí tábora: „Hlavní a stěžejní je vodácký program, protože z devadesáti procent jsou to lidi, kteří v životě nebyli na vodě.“
Ne všichni zájemci o toto vodácké setkání mohli do přijet do Věřňovic. Počet účastníků byl omezen. Z každého komunitního centra jich bylo vybráno šest.
Jakub Těšínský, Člověk v tísni o.p.s.: „Měli to za odměnu, buď za studijní výsledky, nebo za aktivitu v průběhu roku.“
Neodmyslitelnou součástí každého takového tábora je pasování na vodáka. Nejinak tomu bylo tady, na břehu řeky Olše.
anketa,účastníci vodáckého tábora: „Nejvíce se mi líbí, že tady poznám nové lidi, kamarády z cizích zemí.“ „Je to pro mě zážitek a nové zkušenosti.“
Mladí vodáci, jak je už teď po slavnostním pasování můžeme nazývat, se na vodě naučili respektovat pravidla, pomáhat jeden druhému, důvěřovat si, spolupracovat a lépe vzájemně komunikovat. Naplňeno tak bylo motto tábora: Být společně na jedné lodi a táhnout za jeden provaz.