V údolí potoka Horníku, na katastru Starých Těchanovic, jsou dodnes dochované haldy vytěžené břidlice. Její těžba probíhala v západním svahu údolí nad potokem, kde bylo v několika výškových úrovních vyraženo sedm krátkých vodorovných štol. Doly tady otevřel starotěchanovický občan Johann Raab v roce 1873. V té době byla těžba břidlice, i výroba a prodej břidlicových produktů výnosným a vyhledávaným průmyslovým odvětvím. A práce v břidlicových dolech byla sice těžká, ale poměrně dobře placená.
“Těžilo se tady úplně tou nejjednodušší metodou, ručně, všechno se ručně lámalo. Odstřely se prováděly černým prachem, ale spíše výjimečně.Elektřina tehdy nebyla a horníci, i přes špatné osvětlení poznali, který materiál je štípatelný. Tu břidlici pak vyváželi ven a z ostatní stavěli tak zvané zakládky. To je specialita některých dolů, zejména břidlicových. Horníci tak neměli nepoužitelný kámen pod nohami a zároveň vystavěné stěny podepíraly stěny, ze které se lámalo,” říká Petr Zahnaš, místopředseda spolku Zálužné.
“V ložisku se začaly lámat dvě sledné štoly a každá končí komorou. Nahoře, nad námi je pak úplně stejné schéma jako tady, to proto, aby vytěžili co nejvíce,” dodává P. Zahnaš.
Johan Raab v břidlicových dolech zaměstnával především místní chalupníky. Ti do té doby pouze obdělávali své polnosti a s hornictvím neměli žádné zkušenosti. Těžba šla tak hodně pomalu a neobstála ve velké konkurenci ostatních zkušených těžařů. Navíc v Raabových dolech zahynulo šest dělníků, a majiteli dolu se pak nedařilo sehnat lidi pro těžkou práci. Tohle všechno Raaba donutilo po 15 letech s těžbou břidlice přestat.
“Tady všude je hodně nedotěžené břidlice, ale otevřít novou těžbu je obrovská vstupní investice. Ale je nutné říct, že tato břidlice patří mezi nejkvalitnější na světě,” říká pyšně místopředseda spolku Zálužné.
Členové spolku Zálužné jsou na břidlicové bohatství náležitě pyšní a nechtějí si ho nechat jen pro sebe. Také proto už v roce 2012 začali budovat naučnou stezku Dědictví břidlice. Na tento projekt navázal další...Krajina břidlice, ten připomíná těžbu v daleko větším rozsahu. Mapuje ji v celém Nízkém Jeseníku, zejména pak na Budišovsku, Vítkovsku a Odersku. Zálužáci si ale vytýčili další cíl, přitáhnout lidi tady, do místa regionu, kde lišky dávají dobrou noc a ukázat jim, jak jejich předkové těžce získávali kvalitní břidlici.
“V podstatě my máme v tuto chvíli vše hotovo pro to, abychom do podzemí pustili veřejnost. Slavnostní otevření prvního břidlicového podzemí v republice plánujeme na 19. květen,” říká předseda spolku Zálužné Petr Havlický.
Břidlice ze Zálužné a nejbližšího okolí kryje například střechu Národního divadla v Praze, Parlamentu v Budapešti nebo katedrály svatého Štěpána ve Vídni. V minulosti se z ní dělaly dlažby i školní psací tabulky, z velkých plátů se vyráběly stoly a z břidlicové směsi dokonce gramofonové desky. 19. května zálužskou štolu posvětí farář a tajemství břidlicového podzemí začnou objevovat první návštěvníci. Pokud mezi ně chcete patřit, poznačte si tento den do svého kalendáře.