Na konci 20. století hrozilo plemenu ovce valaška vyhynutí. V České republice bylo posledních asi 70 ovcí tohoto 500 let starého plemene. Manželé Žitníkovi začali s chovem šesti kusů a dnes patří mezi největší chovy.
Gabriela Žitníková, chovatelka ovcí: “Je to původní valašská ovce, přišla před pěti sty lety s valašskou kolonizací z Rumunska. U nás se kolonizace zastavila. Plemeno je zajímavé tím, že je přizpůsobeno podhorským oblastem. Dokáže přestát krutým podmínkám, je k tomu přizpůsobená i fyzicky. Má hrubou vlnu, kostru a dokáže chodit po horách. A také je dobrá k užitkovosti. Dává trochu mléka, trochu masa a trochu hrubé vlny, což dříve stačilo a dnes je to její hendikep, protože nedokáže konkurovat plemenům, která jsou šlechtěná na vysokou užitkovost. Ovce valaška se chovala typickým valašským způsobem. Je to geniální sociální systém. Když měly ovce ovečky, tak si je lidé nechali ve vesnici a potom je buď měli na maso nebo ovce putovaly do salaše, kde byli bačové a ovce tam byly s nimi od jara do podzimu.”
Gabriela Žitníková, chovatelka ovcí: “Časem se stala ovce valaška živobytím pro mého muže, který se stal ekologickým zemědělcem a zachovali jsme původní stádo na sto kusů, to původní mělo šest kusů. A já jsem si vytvořila další svoji vizi - Dílnu u beránka, což je malý sociální podnik, který zpracovává volnu z valašek, který je často vnímán jako odpad. My ji zpracováváme do kreativních balíčků.”
Valašská ovce také dala na Bludičce šanci rozvíjet profesionální zemědělství a realizovat kreativní projekty pro děti a seniory.
Gabriela Žitníková, chovatelka ovcí: “Každý den je jiný a zároveň stejný. Nejdůležitější část dne je krmení zvířat ovce, které jdou na pastvu, tak pokud mohu, jdu je pást na volno, abych v nich uchovala vztah k člověku a abych i já zažívala salašnický chovu ovcí, který byl typický tím, že ráno se ovce podojily pak se pásly a večer se zase dojilo. A také se zpracovávalo mléko na sýr a žincicu. Máme čistokrevní chov, protože chováme valašku v původní formě. Snažíme se zachovat linie a děláme něco i pro genetiku. Patříme k větším chovatelům a udržujeme linii. Budeme dělat čtyři harémy, skupiny. Do každého harému dáváme jednoho berana určité linie a tím udržujeme linii plemene. Je to náročnější, ale dali jsme si s manželem za úkol uchovat plemeno, aby bylo variabilní, tak je to náročné, ale důležité pro uchování variability.”