Jedním z pracovišť podnikatelského inkubátoru na Petrinu je i žákovská kuchyňka a kavárna.
Milena Zatloukalová, ředitelka školy: „Právě se nacházíme v naší nové odborné coworkové učebně, kde se každé úterý žáci snaží provozovat školní kavárnu. Dnes je to výjimečné v tom, že žáci se rozhodli ze sponzorských darů napéct různé cukrářské výrobky a udělat chlebíčky a přitom vybírají dobrovolný příspěvek na pomoc Ukrajině.“
Děti se učí podnikat ve službách i obsluhovat. Svá pracoviště přitom využívají pro organizaci sbírky pro Ukrajinu.
Barbora Holbová, lektorka kroužku vařeni: „Dnes nabízíme chlebíčky, máme perníčky s vlajkou Ukrajiny, máme ovocné dezerty, které děti připravují. Máme placky z průmyslové školy a domluvili jsme se na jejich prodeji tady u nás v kavárně.“
Výrobky pro kavárnu děti vyrábějí samy v kuchyňce, rovněž pořízené z projektu podnikatelského inkubátoru.
Kristýna Fojtíková, žákyně školy: „Momentálně máme kafe, čaj, potom ještě zákusky, chlebíčky a nebo perníčky. Buď jsou malé nebo velké, s barvami Ukrajiny.“
Vojtěch Kolda, žáky školy: „My jsme vlastně dělali ty perníčky, jak už se zmiňovalo a vlastně jsme je dělali tak všichni dohromady. Kafe tady děláme, děláme podle toho, jaký máme pressovač a teď momentálně děláme presso.“
Všechny vybrané peníze škola pošle nadaci Člověk v tísni. Jen za prvních pár hodin provozu kavárny to bylo přes šest tisíc korun. Tato sbírka navíc nebyla jedinou aktivitou školy. Na pomoc Ukrajině poputuje také výtěžek školou pořádaného blešího trhu.
Nově příchozí děti jsou do slova a do písmene váleční uprchlíci. Do školy nastoupily v podstatě ihned po svém příjezdu.
Leoš Sekanina, ředitel školy: „Potřebují možná teď nejvíce psychickou pomoc, kterou jim spolužáci docela dopřávají a mám z toho radost, že se tyto nové děti začlenily.“
Mikola, ukrajinský žák: „Ano, mám tady kamarády.“
Ukrajinským dětem pomáhá i školní žákovská rada, a to třeba i sbírkou a podobně. Svým přístupem v by děti mohly být vzorem i některým dospělým.
Elena Zlámalová, spolužačka: „Někteří dali různé věci, třeba pouzdro, pastelky, lepidlo, strouhátko a gumu. Já jsem si třeba vyrobila deníček a tam si píšu ukrajinsky různé názvy věcí a povídám si s ní přes ten deníček.“
Spolužák: „Ano, jako jde to dobře.“
Škola se snaží zajišťovat dětem všechny potřebné pomůcky. Učitelé například stahují ze servrů ukrajinské učebnice a využívají je ve výuce.
Irina Kerhartová, třídní učitelka: „Děti z Ukrajiny se přizpůsobily, jsou šikovné, komunikativní, líbí se jim ve škole, rádi chodí do školy a jsou hodně kamarádské, s dětmi komunikují a máme je tady všichni rádi.“
Přístup dětí k ukrajinským spolužákům je naprosto spontánní. Ukázalo se, že dětská solidarita a kamarádství opravdu fungují.