Poslední jmenovanou, felinoterapii neboli terapii, využívající kontaktu s kočkou, zavádí také krnovská nemocnice.
Marie Žaloudíková, náměstkyně ředitele pro léčebnou péči: „Je to vždycky taková elegantní podpůrná, jak jste řekl, metoda rehabilitační, která pomáhá pacientům třeba s mozkovou obrnou, ať už je to jakéhokoli původu. Ať už jsou to děti s dětskou mozkovou obrnou nebo jsou to pacienti po úrazech, vždycky jim to přinese celkové uvolnění toho svalstva a zlepšení hybnosti. Pomáhá fyzicky i psychicky, od koní přes hipoterapii a canisterapii jsme se dostali až k felinoterapii.“
Svou modrookou kočičku Elis plemene ragdoll přinesla poprvé na oddělení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče sestra Veronika Štěpáníková.
Veronika Štěpáníková, sestra, felinoterapeutka: „Já se zajímám velice intenzivně o bazální stimulace tady na tomto oddělení a přišlo mi to zajímavé, že bychom mohli pomocí té kočičky nějak aktivizovat pacienty a zajišťovat jim tady nějaký program. Dostala se ke mně informace, že existuje forma felinoterapie s kočkami, které mohou docházet za pacienty i na tohle oddělení.“
Lada Krausová, pečovatelka o kočičku: „Když jdeme tedy na oddělení, tak je důležité před tím, aby nedostávala najíst, snažíme se jí doma zabavit, aby tady na pacientech byla v klidu, dopředu jí vyčesáváme z hygienických důvodů. Doma odpočívá, má přístup úplně všude, spí s námi v posteli, vydrží s námi spát úplně celou noc a během dne spí přibližně 12 hodin.“
Kontakt s kočičkou posiluje jemnou notoriku a má výrazné antistresové a relaxační účinky. Například u této pacientky s úrazem mozku po pádu ze schodů.
Olga Kurečková, vrchní sestra DIOP: „Je pozorovatelné zlepšení u této paní, je více kontaktní, usmívá se, vyloženě profituje z této terapie.“
Vhodná kočička musí být speciálně vybraná, vycvičená a lékařsky kontrolovaná.
Marie Žaloudíková, náměstkyně ředitele pro léčebnou péči: „Kočička je speciální úplně celá, je to zvláštní plemeno, které je tady pro to velmi vhodné, kočka, která má velmi klidnou povahu, která se nechá do nekonečna hladit a manipulovat s pacienty, pro které je to vlastně jediný kontakt s takovým civilním životem, rozvíjí jejich jemnou motoriku a určitě jim přináší i psychické uvolnění. To je pro pacienty na dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péči velmi důležité.“
Celá přínosná terapeutická metoda má jeden jediný zápor – dosud ji k proplácení neuznaly naše zdravotní pojišťovny.