Václav Michalička, vedoucí CETRAT Příbor, Muzeum Novojičínska: “Ti řezbáři, které si sem zveme, tak jsou opravdu řekl bych takoví mistři svého řemesla, nebo lidé, kteří do toho dávají duši, srdce. A ty betlémy, které vytváří, tak nejsou nějak kýčovité, ale připomínají takovou tu malebnost, trošičku i nostalgii zaniklých starých časů.”
Řezbářů každým rokem přibývá. Mnozí z nich se ke dřevu dostali až v důchodovém věku a betlémářství se pro ně stalo nejen koníčkem, ale i způsobem odpočinku. Letos se v Příboře představilo jedenáct betlémářů – nejvíce v historii akce.
Václav Michalička, vedoucí CETRAT Příbor, Muzeum Novojičínska: “Některé ty betlémy, které oni zhotovují, tak jsou opravdu velice i rozměrné a dokonce je pohání i elektřinou, takže jsou mechanické. Některé ty betlémy dělají opravdu jen takové maličké, opravdu jenom ty jesličky, svatá rodina, základní scéna, aby si je mohli třeba lidé pořídit do bytů, domácnosti.”
Řezbáři návštěvníkům ukazovali nejen hotová díla, ale i samotný proces vzniku figurek.
Tomáš Dujka, řezbář: “Teď vyrábím Ježíška do Betléma. Nejsložitější je asi poznat to dřevo. Jak mu jdou léta, jaké má vlastnosti, jak se které dělá.”
Kamil Kopřiva, řezbář: “Řežu pasáčka do betléma, bude mít v rukách takzvanou trombitu a tato soška je modifikovaná, takže zabere méně času než u sošek, které jsou více méně individualizované, což je třeba tahle dcérečka s putenkou, tak ta je asi 6 hodin práce.”
Celodenní program tradičně doprovázela gajdošská muzika Bukoň z Jablunkovska, která svou hudbou podtrhla autentickou a sváteční atmosféru.