Je půl osmé ráno. Před školu s polským jazykem vyučovacím v Českém Těšíně příjíždějí vozidla s polskými SPZ. Z nich vystupují děti, žijící na druhém břehu řeky Olše. Jejich rodiče totiž využili možnosti nechat své ratolesti vzdělávat se na území České republiky.
Marek Grycz, ředitel ZŠ s polským jazykem vyučovacím v Českém Těšíně: „Přímo ve školském zákoně je paragraf, který umožňuje občanům EU se tady vzdělávat za stejných podmínek jako občan ČR.“
A zájem přeshraničních Poláků o vzdělávání v Česku stále narůstá. V současné době už českotěšínskou základní školu navštěvuje 15 % dětí z Polska.
Anketa,rodiče přeshraničních polských žáků: „U nás v Polsku po reformě zavedli třístupňový model vzdělávání. Mně se to nelíbí a navíc v budoucnu bude syn znát český jazyk.“ „Škola jako taková je velmi dobrá, jsem spokojen, stejně jako můj syn.“
Polské národnostní školství je přitom v tomto ohledu v rámci celé ČR výjimečné.
Klára Bílá, Oddělení vnějších vztahů a komunikace MŠMT: „V ČR jsou školy s výukou v jazyce národnostní menšiny pouze v polském jazyce. V příhraničních oblastech u hranic s Rakouskem nebo Německem se stává, že žáci navštěvují české školy.“
Přeshraniční polští žáci mají ale jednu počáteční nevýhodu. Čeština, která je ve škole vyučována od druhé třídy je pro ně vlastně dalším cizím jazykem. Díky doučování a vlastní domácí přípravě ale už ve třetí třídě nepoznáte, o jakého žáka se vlastně jedná.