Karel Žižka, účastník pohřbu Jana Palacha: “Je to vzpomínka na celý život. Tolik lidí, brečících, plačících, smutných jsem v životě už neviděl. Byl to pohřeb, který skutečně sjednocoval ten národ a myslel jsem, že ten národ něco pro co udělá. Ale přišla ta nechvalně známá normalizace. Lidi v podstatě se odmlčeli, neměli tu možnost, režim jim to nedovolil, ale neměli ani tu odvahu nějakým způsobem proti tomu stávajícímu režimu nějak protestovat.”
Jan Palach se na protest proti okupaci Československa upálil na Václavském náměstí 16. ledna 1969 a zemřel o tři dny později. 25. února následovala pochodeň číslo dvě, Jan Zajíc. Novojičínští si jejich odkaz připomněli setkáním na Masarykově náměstí.
František Knop, Novojičínská otevřená společnost: “Komunisté se následně snažili tento čin zašlapat do prachu a umlčet všechny, kteří by o něm chtěli mluvit.”
Jaroslav Perútka (KDU-ČSL), místostarosta Nového Jičína: “Ten jeho čin byl vlastně výzvou českému národu, aby nerezignoval na to a bojoval za svobodu, za mír naší země. A tím, že my se tady scházíme, tak za prvé uctíváme jeho památku, ale dáváme tím i najevo, že jsme na to všechno nerezignovali a že nám není jedno, co se v naší zemí děje a že prostě mír a svobodu nedáme.”
Lubomír Sazovský, Novojičínská otevřená společnost: “Neměli bychom hlavně zapomínat, protože já třeba konkrétně jsem měl takové ty roky, 13 let, takže to bylo takové nejcitlivější období a ve mě to teda zanechalo neskutečné stopy. Takže já na to zapomenout nemůžu, protože potom jsem vnímal i všechno, co se dělo po tomhle tom, bohužel, hrůzném činu. Normalizace, vyhazování z práce a na to bychom neměli nikdy zapomenout, protože nejsme imunní a stát se to může kdykoliv.”
Tiché vzpomínky se zúčastnily asi čtyři desítky lidí, přijeli i z Kopřivnice nebo Frenštátu pod Radhoštěm.
