Jako jediný Čech dokázal zdolat extrémní ultratriatlon představující 114 kilometrů plavání, 5 400 kilometrů jízdy na kole a běh na 1 266 kilometrů. Jurij Tarča se stal třicetinásobným ironmanem. Vrcholný závod své kariéry absolvoval v září 2024 v Itálii. Vznikl z něj filmový dokument, jehož projekci mohli zájemci shlédnout ve studénecké knihovně.
Jurij Tarča, třicetinásobný Ironman: “Jak vykládám lidem o těch svých příbězích, o tom svém dobrodružství, tak vlastně lidi ani pořádně nechápou, nedokážu si představit celou tu záležitost. A jedna kamarádka mi dala doporučení, tak jsem oslovil Opavskou univerzitu, filmový obor a chtěl jsem zdokumentovat tento závod, třicetinásobného Ironmana, aby lidi viděli, dá se říct, do té kuchyně, o čem to je as čím jsem se musel vypořádat během toho závodu.”
Kryštof Kovařík, režisér dokumentu, student Slezské univerzity v Opavě: “Já, když jsem slyšel o Jurijovi, tak mě zaujal ten člověk, zaujalo mě, co dělá a jak je inspirativní pro další lidi, tak jsem se rozhodl do toho projektu jít.
Do Itálie se s Jurijem Tarčou vypravil čtyřčlenný štáb studentů obor audiovizuální tvorba Slezské univerzity. Triatlonista závod absolvoval za 36 dní a skončil druhý na světě, filmaři s ním na místě strávili šestadvacet dní.
Kryštof Kovařík, režisér dokumentu, student Slezské univerzity v Opavě: “Bylo to náročné, ať už tím, že jsme bydleli s Jurijem v jednom karavanu, tak počasí bylo velmi náročné, ať už technicky, tak fyzicky pro nás, protože bylo často velmi škaredě, museli jsme mít různé pláštěnky na kamery a celkově jsme museli být pohotoví a připraveni na každou situaci.”
Jurij Tarča, třicetinásobný Ironman: “Když to člověk vidí, shlédne ten dokument, tak je to boj s větrnými mlýny, protože i když člověk už měl za sebou hodně závodů podobných, tak ale furt mě něco tady v tom závodě překvapovalo a musel jsem se vypořádat s různýma překážkami. Nejsilnější moment je to poslední kolo, kdy přiběhnu do cíle, dostanu vlajku, začne hrát česká hymna a vy jdete do protisměru toho běžeckého okruhu, potkáváte se s těmi svými soupeři kamarády a všichni vám gratuluji. To je vlastně kolo vítězů a pak vás všichni ještě čekají v cíli. Je to velice emoční a člověk se musí držet, aby mu neukáply slzy.”
Kryštof Kovařík, režisér dokumentu, student Slezské univerzity v Opavě: “Je to teda velmi obdivuhodné a zároveň velmi bláznivé a doteď jsem to nepochopil. Tak pro mě jako pro filmaře jsou nejsilnější ty momenty, které jsou velmi dramatické, takže často to, co nebylo pro Jury, je úplně nejlepší, takže ty problémy a tady tyto dramatické situace byly pro mě asi nejsilnější momenty.”
Dokument má zhruba 50 minut a je zařazen do programu letošního ročníku Mezinárodního festivalu outdoorových filmů. Diváci jej mohou vidět třeba 7. listopadu v Minikině v Ostravě nebo 14. listopadu v kulturním domě Na Rybníčku v Opavě.
