Společnost Jindřicha Chalupeckého pořádá takzvané Intervence, výstavy reagující na specifický kontext místa: jeho architekturu, historii i současné prezentace. A takto vstoupila jedna z Intervencí - výstava současného umění nazvaná Šepoty zdí - i do barokního Zámku Nová Horka.
Pavel Dvořák, zástupce ředitele, Muzeum Novojičínska: “To je principem, že nevzniká samostatná výstava v samostatném vyčleněném výstavním prostoru, ale ta díla vybraná jsou prezentována v těch stávajících prostorách, ať už to jsou expozice, nebo třeba zámecké výstavní prostory a podobně. Ale pracuje se přesně s tím, co je vlastně k dispozici. Takhle vlastně oslovili Muzeum Novojičínska. My jsme si projeli několik našich objektů a vytipovali jsme si pro tu první spolupráci právě Zámek Nová Horka.”
Posláním Společnosti Jindřicha Chalupeckého, která vznikla v roce 1990, je podporovat současné umění. Spolupracuje s mnoha umělci a někteří z nich zpracovávají i témata spojená se sociálním prostředím. Koncepce Šepotů zdí vychází z historie Zámku Nová Horka, kde v letech 1964 až 2016 fungoval ústav pro ženy s mentálním znevýhodněním.
Tereza Jindrová, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého: “Já jsem tady v létě objížděla řadu těch muzejních expozic a Zámek Nová Horka nás zaujal, protože samozřejmě je krásný, vznešený a zároveň nás zaujala ta jeho historická, nebo relativně nedávná historická funkce, kdy sloužil jako domov pro děti, potom vlastně domov pro ženy s psychickým nebo mentálním znevýhodněním. A to nám přišlo jako takový zajímavý kontrast v té původní funkci nějakého aristokratického sídla. A tak jsme se s kolegyněmi Veronikou Čechovou a Nikolou Ludlovou usmyslely, že bychom chtěly tady vytvořit takový příběh, který trochu připomene tu nedávnou historii i ty ženy, které tady žili.”
Do místností zámku tak vstupují díla, která jsou výrazně emocionální. Prezentuje se tu šest autorů, mezi nimi Savka Marenić, původem z Černé Hory. Pro výstavu vytvořila textilní deník nazvaný Vlákna péče, v němž jsou do hedvábí vyšity příběhy některých žen, které tu žily ještě v ústavní péči.
Savka Marenić, umělkyně a architektka: “Jsou tam příběhy, kapitoly, které se jmenují Vyprávím, Dýchám, Splétám, Skládám, Rozkládám a věnují se právě těm nějakým jemným gestům a péči, které zlepšily ten život těch žen a zároveň kriticky reflektují tu institucionální formy péče.”
Savka Marenić je architektka, která ve své práci propojuje architekturu s performativním uměním, fikcí a site-specific intervencemi ve veřejném prostoru.
Savka Marenić, umělkyně a architektka: “Tak já jsem hodně ráda, že mě oslovily kurátorky, abych sdílela ten příběh, který se tady odehrál. Zámek fungoval jako ústav sociální péče pro ženy se znevýhodněním. V roce 2016 odešly. Některé z žen žijí v moderním bydlení Domov NaNovo a tak jsem spolupracovala s nimi, se sociálními pracovnicemi a chtěla jsem sdílet příběhy, které se zaměřují na období transformace ústavního modelu.”
Savka Marenic byla také autorkou performance, která provázela vernisáž. Výstava Šepoty zdí bude součástí prohlídkového okruhu zámku, lidé ji budou moci vidět v běžné otevírací době a potrvá do 26. dubna 2026.
