Možná, že to na první pohled ani nevypadá, ale v těchto prostorách visí na ramínkách 12 000 kostýmů ze stovek divadelních her, které připravilo Slezské divadlo. Uniformy, šaty, kroje, masky, kalhoty, košile, klobouky … prostě nejrůznější oblečení tady poklidně čeká na své další využití.
Většinu kostýmů si mohou lidé za úplatu vypůjčit. Ale jsou i takové, které patří k divadelním skvostům, a na ty je možné se jen podívat. Jako třeba tato historická replika kostýmu z opery Luccia, která váží neuvěřitelných 14 kilogramů. Tyto vyšívané šaty z činohry Gazdina roba jsou o poznání lehčí. Aby držely tvar, jsou ušité z netradičního materiálu, tenkého molitanu.
Velmi často kostýmy odrážejí charakter postavy, která je nosí.
A někdy také dotvářejí celkovou scénu nebo příběh.
Jana Andělová Pletichová, dramaturgyně opery,Slezské divadlo, Opava: „Kostýmy nemusí vyjadřovat jen charakter postav, ale také třeba roční období. Jako je tomu u kostýmu Nastěnky a Mrazíka. Zimní scéna je naznačena barvou kostýmu bílou, stříbrnou, bleděmodrou.“
Kostým musí nejen na jevišti dobře vypadat, ale musí být také praktický. V případě Cyrana z Bergeracu bylo nutné zohlednit, že mívá v ruce kord, který často používá.
Někdy je součástí kostýmu také paruka. Kdysi se používaly k jeji výrobě pravé vlasy. Takové vlásenky je možné přečesat a znovu použít. Jejich cena je dnes ale vysoká, a tak se hledají další možnosti.
Alena Vítková, ved. vlásenkárny Slezské divadlo, Opava: Proto se používají náhradní materiály, jako kanekalon, což je umělé vlákno. Nebo jiné materiály, jako kroucené šňůry, vlna, lýko.
Zatímco v některých hrách se objevují jen velmi střídmé a přirozené účesy, v pohádkách mají vlásenkářky dost prostoru pro stylizaci.
