Historie domu navazuje na historii firmy Hermann & Vogel, což byl za první republiky po Bredě druhý největší obchodní dům, který stál v Hrnčířské ulici. Dům v Lazebnické 3 vznikl v roce 1929 jako vestavba do vnitrobloku, když potřeboval rozšířit prodejní prostory a sklady. Dostat sem nástavbu nebylo vůbec jednoduché.
Pavel Mlejnek, ředitel obchodu: “Co bylo nejhorší, dostat sem veškerý materiál, všechny kamiony s Novatopem, se dřevem. Důležité sem bylo dostat i nějakou větší mechanizaci, jsme v centru města, jsou tu úzké uličky, je tady i váhové omezení komunikací, takže v tomto všem jsme byli nějakým způsobem omezováni.”
Radek Oslizlo, technický specialista: “Hlavní výzva byla splnit to v požadovaném čase, protože, město mělo jisté požadavky na velikost toho záboru, takže hlavní výzva byla udělat ten koncept, ať je rychlý, možný sem dostat, ať to nejsou kamiony, které neprojedou centrem, ať ta stavba netrvá prostě půl roku, takže výsledkem bylo, že hrubá stavba za použití velkého jeřábu trvala 5 dní.”
Šlo o 100 tunový čtyřnápravový jeřáb, tedy maximum, co bylo možné s ohledem na zatížení dostat na malé podsklepené náměstí se spoustou instalací.
Michal Popov, majitel historického domu: “Já to vnímám jako takový splacený dluh vůči dědečkovi a vůči mamince. Když se rozhlédnete kolem, tak je nejmíň o patro nižší. Když jsme to plánovali, tak bylo přímo vidět, že se tu pohybujeme ne po střeše, my se tu pohybujeme po železobetonové desce, která si o to říkala. Jsem si skoro jistý, že ta původní architektura s jakousi nástavbou počítala, ale dědečkovi to překazila hospodářská krize a válka.”
Dřevěná nástavba minimálně zatěžuje historický dům.
Myslelo se také na životní prostředí. Z nástavby vedou dvě trubky. Jedna na odpadní a druhá na dešťovou vodu, která se bude poté dále využívat.
Radek Oslizlo, technický specialista: “Díky tomu, že konstrukce byla takhle lehká, tak bylo možné celý objekt uložit na strop. Další výhody jsou prostorová tuhost této plošně lepené konstrukce, možnost použití toho dřeva jako interiérového povrchu, pohledovost toho dřeva. Minimální environmentální dopady. Tato stavba je CO2 neutrální při nejhorším.”
Dům v Lazebnické 3 se stal dominantou plochy mezi Horním náměstím a Masarykovou třídou poté, co byly za války vybombardované okolní domy. Ustál ji díky železobetonové konstrukci.
Klára Dvořáková Popová, dcera majitele domu: “Obecně ta železobetonová konstrukce byla v té době něco naprosto nového, inovativního. Beton se obecně považoval za materiál budoucnosti a díky tomu nejspíš ten dům přestál. Tady v podstatě je jakoby původní téměř všechno. Z těch zajímavých věcí to je určitě ta skleněná pyramida, naši nájemníci jí říkají Louvre, je tu moc hezké, zajímavé původní schodiště, kterým prý pradědeček procházel mezi patry obchodního domu a koukal, co se kde děje a jestli je všechno v pořádku.”
Více o historii domu se dozvíte na výstavě, která je nainstalována ve vestibulu domu.
