Strahovický statek zaměstnává celkem třináct lidí. Hospodaří na poli, chovají domácí zvířata, vyrábějí sýr, zpracovávají maso nebo třeba chystají peletky k zatápění do kamen. Pracují tady lidé bez domova nebo ti, kteří by si kvůli zdravotnímu hanicapu sháněli zaměstnání jen těžko.
Pracovníci farmy:
“Ráno vstáváme v půl šesté a nakrmíme zvířata.”
“Hážu do drtiče štěpku a vyhazuju piliny, které ta mašina udělá.”
“Já vyrábím peletky, to co kolega nadrtí, já lisuju v tomto stroji.”
Všechno, co se na farmě vyrobí, je na prodej a nebo pro vlastní spotřebu. Takto se daří zaplatit polovinu nákladů na chod malé farmy. Lidé tady pracují nejen za peníze, ale také třeba jen za stravu. A jsou rádi, že práci mají.
Pavel Mytych, vedoucí farmy:
“Hlavně, že mají znovu smysl života. Jsou uplatnitelní, něco jde za nimi vidět.”
Farmu zbudovala Armáda spásy vlastními silami a pořád je tady co opravovat, protože peníze na rekonstrukci se shánějí těžko. Práce je tady pořád dost: Na svůj pravidelný přísun potravy totiž čekají prasata, kozy nebo slepice. A to ať je den všední nebo ten Štědrý.
Pavel Mytych, vedoucí farmy:
“Skoro do 12 hodin musí lidé vykonávat své povinnosti. I když je den jakoby vánoční, ale musí pracovat.”
Pak přichází na řadu společný oběd, kdy se podává tradiční štědrovečerní menu: polévka a smažený kapr s bramborovým salátem. Nechybí ani cukroví a pod stromečkem drobný dárek pro každého. Zkrátka nepřijdou ani zvířata, která dostanou nějaký ten pamlsek.