Ročně se nemocnice postará o zhruba stovku pacientek, které mají rakovinu děložní sliznice. V Česku jde po karcinomu prsu o druhý nejčastější zhoubný nádor u žen, postihne zhruba 1900 žen ročně. Faktorem, který se na vzniku rakoviny podílí je obezita a nezdravý životní styl. „Podobně jako všechny zhoubné nádory v časném stádiu nebolí. Onemocnění se ale většinou projeví nepravidelným krvácením u žen, které by krvácet neměly a jsou v přechodu,“ komentuje zástupce přednosty Gynekologicko-porodnické kliniky doc. MUDr. Jaroslav Klát, Ph.D. a dodává: „Je to sice nejčastější nádor, ale z těch gynekologických nejlépe léčitelný. Většinu jsme schopni postihnout v časném stádiu a odoperovat. V kombinaci s radioterapií pak pacientky mají velmi dobrou prognózu.“
V Evropě existuje několik akreditovaných center, které se léčbou této nemoci zabývají. Všechna splňují vysoké standardy a pacienty léčí na stejně vysoké úrovni. Mezi ně se teď zařadila i Gynekologicko-porodnická klinika FN Ostrava. „Museli jsme splnit řadu kritérií. Co se třeba týče operační léčby, tak většina pacientek by měla být operována miniinvazivně, tedy bez velkého řezu. Buďto laparoskopicky nebo roboticky. Důležitá je i součinnost genetiky a patologie, abychom nové poznatky přidali do léčebného protokolu,“ pokračuje docent Klát a doplňuje: „Na jiných pracovištích pacientky tuto operaci podstupují z řezu, takzvanou otevřenou cestou, což přináší vyšší riziko komplikací. Především jde o rozpad rány, delší dobu neschopenky, delší rekonvalescenci, větší bolestivost a také vyšší riziko žilních trombóz. Minimálně invazivní operace jsou výhodné především u obézních pacientek, které tvoří většinu. U nich je laparoskopie velmi obtížná, proto s výhodou používáme výhradně robotickou operaci, po které je můžeme propustit domů už 48 hodin po výkonu.“
Robotickou operaci karcinomu děložní sliznice podstoupila letos v dubnu ve FN Ostrava i sedmdesátiletá Miloslava Soukupová. „Velmi mě překvapilo, když jsem se vzbudila po narkóze a v podstatě za chvíli jsem už mohla normálně chodit. Neměla jsem žádné velké bolesti. Domů jsem šla dokonce už druhý den po operaci. Neměla jsem totiž žádné potíže,“ vysvětluje. Nyní se cítí velice dobře. „Nic mě nebolí, ale musím si na sebe dávat pozor a nesmím tahat žádné těžké věci. Měsíc po operaci jsem byla na vyšetření a lékař mi dokonce řekl, že nebude nutná další léčba. Žije se mi moc hezky, když vím, že to špatné už není ve mně,“ doplňuje na závěr paní Soukupová.