Vítkov, 29. ledna 2024
Občanská válka, která v Řecku probíhala v letech 1946 až 1949, vedla k exodu řeckých obyvatel do Československa, Polska a jiných zemích tehdejšího východního bloku. Největší uprchlická vlna nastala v závěru válečného konfliktu, kdy od dubna 1948 do června 1950 přijelo do ČSR více než 12 tisíc řeckých občanů, z toho přes 4 500 dětí.
„V našem regionu našlo nejvíc řeckých a makedonských dětí zázemí v objektu současné léčebny pro dlouhodobě nemocné v Klokočově, který je dnes místní částí Vítkova,“ konstatuje starosta města Jakub Cihlář. „Je dobře, že výstava toto poměrně neznámé téma, jež je však nedílnou součástí historie Vítkova, Moravskoslezského kraje i celé republiky, mapuje. Přestože je všeobecně známo, že na severní Moravě žije poměrně dost potomků řeckých uprchlíků, málokdo si uvědomuje, proč tomu tak je. Neznáme dějinné souvislosti. Proto jsem rád, že se zmíněná etapa historie, o které se nikdy moc nemluvilo, otevírá, a to právě teď, kdy je toto téma vzhledem k dění na Ukrajině opravdu aktuální. Díky výstavě Interitus Macedonum – Svědectví máme šanci si uvědomit, že útěk před válkou není ničím, s čím bychom se už v minulosti nesetkali, a že znovu zažíváme situace, které se už kdysi dávno děly. Je přínosné moci si dát současné dění do historického kontextu. Proto tuto výstavu považuji za smysluplnou a vážím si toho, že ji ve Vítkově můžeme představit,“ akcentuje Jakub Cihlář. „Opravdu symbolické je z mého pohledu to, že výstavu 23. února navštíví účastníci slavnostního udílení Ceny Jana Zajíce. Toto ocenění je uctěním památky vítkovského rodáka, studenta Jana Zajíce, jenž se nesmířil s totalitou, normalizací, okupací. Od jeho tragického úmrtí, jímž následoval Jana Palacha, letos 25. února uplyne 55 let.“
Když autor výstavy Dimitri Kirjakovský musel svůj domov v 50. letech opustit, bylo mu necelých šest. Zatímco on a jeho dva sourozenci doputovali přes Rumunsko do Polska, další tři sourozenci našli zázemí u nás a maminka se ocitla v Maďarsku. „Přes sedm let jsme o sobě nevěděli, potkali jsme se až díky Červenému kříži,“ vzpomíná. „Byl jsem nejmladší ze sourozenců, maminka mě měla ve čtyřiceti. Byla pro mě nejkrásnější na světě. Když jsem se s ní po letech setkal, stála přede mnou ztrhaná žena, na které se podepsalo vše, čím si prošla. Ale když mě objala, běžel mi mráz po zádech. Opět jsme k sobě našli cestu, rád jsem poslouchal její vyprávění. Právě díky mamince, jež se jmenovala Despa, jsem mohl svým dětem, vnoučatům i pravnoučatům předat spoustu informací,“ je vděčný Dimitri Kirjakovský, jenž své prožitky i výpovědi a osudy dalších řeckých a makedonských dětí vtělil do výstavy Interitus Macedonum – Svědectví. Tento emocemi a příběhy nabitý projekt vytvořil společně s Gocem Georgim Durtanoskim, designerem makedonsko-německo-holandského původu, jako připomínku 75. výročí exodu občanů z Řecka. „Poprvé byla naše výstava, která je také poděkováním českým, slovenským a polským lidem za nezištnou pomoc, představena v červnu 2023 v souvislosti se Světovým dnem uprchlíků,“ připomíná. „Není o občanské válce v Řecku, ale o důsledcích tohoto nesmyslného konfliktu, který vyhnal z domovů více než 25 tisíc dětí a na dlouhá léta je odloučil od rodičů a sourozenců. Vypráví o nuceném útěku z domova, o vysilujících pochodech k hranicím, o bombardování, o zraněních těla i duše, o nekonečném přemísťování i začleňování se do společností v zemích, které se mnohým z nás staly novou vlastí. Dokumentuje tragédii dětství prchajícího před hrůzami občanské války,“ pokračuje a dává najevo znepokojení, které on i jeho souputníci cítí. „Víte, věřili jsme, že z 20. století, které bylo obdobím dvou světových válek a útěků před válečnými zvěrstvy, vstoupíme do století jednadvacátého, jež bude ve znamení klidu a míru. Ale znepokojeně sledujeme, že my, lidé, se nedokážeme poučit. I proto vznikla tato výstava. Jako výstraha, upozornění na nebezpečí opakování chyb,“ apeluje Dimitri Kirjakovský, pro kterého je důležitou zpětnou vazbou to, že o výstavu projevilo zájem muzeum v Gdaňsku i vyhnanecké muzeum v Berlíně. Právě do těchto dvou měst výstava poputuje poté, co bude 1. března ve Vítkově ukončena.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
• V roce 2021 bylo v Berlíně otevřeno středisko nazvané Útěk, vyhnání, usmíření. Jde o tzv. vyhnanecké muzeum připomínající osudy lidí nucených opustit své domovy, a to jak za druhé světové války a po jejím ukončení. tak během masových odchodů obyvatelstva z bývalé Jugoslávie, migračních vln z roku 2015 a 2016 atp.
