Systém managementu kvality je passé, je to zbytečná administrativa, hodí se jen pro výrobní podniky a to ještě ty velké. Určitě se s podobnými názory setkáváte i s dalšími, více či méně stejně negativními. Proč tomu tak je? A hlavně – co s tím, má to řešení? ISO 9000 definuje, že „systém managementu je systém ke stanovení politiky a cílů a k dosažení těchto cílů“.
To znamená, že podnik:
- má strategii,
- ví, kdo je její zákazník, zná jeho požadavky a předvídat očekávání,
- má plán, jakým způsobem požadavky a očekávání naplnit,
- dokáže zajistit prostředky pro naplnění plánu,
- plán naplňuje a kontroluje, že jeho produkt požadavky splňuje,
- ověřuje si, zda zákazník je spokojený a zda jsou jeho očekávání splněna,
- provádí případné korekce plánu, realizačních prostředků nebo strategie.
Mimochodem, není to nic jiného než aplikace geniálního cyklu PDCA.
Problém je jinde:
- V současné znalostní ekonomice stále častěji akcelerují malé inovativní podniky s dynamickou organizační strukturou, která připomíná spíše biologický ekosystém než pevnou hierarchii.
- Náklady.
Náklady
- Na zavedení systému managementu kvality, náklady na certifikační a kontrolní audity.
Mohou je vyvážit nějaké přínosy? Existuje-li alespoň jeden zákazník, který certifikát ocení, či vyžaduje a tudíž jej i „zaplatí“, tak ano.
- Na interní audity.
Inu, auditor může nalézt spoustu míst ke zlepšování, to je pravda. A někdy přínosy jeho zjištění i dokonce náklady na něj převýší...
- Na kvalitu produktu.
Lze zde získat přínosy? A vyčíslit je? Ano, když podnik s ekonomikou jakosti pracuje. Jenže: sledovali byste náklady, jestliže Vás to bude stát dvakrát tolik? Ekonomická sebevražda.
Pointa - řešení
Pokud se podnik nechce certifikovat, mohou mu principy systém managementu kvality pomoci? Ano, jsem o tom přesvědčený. Třeba takto:
- Už jste si načrtli, kde chcete se svým podnikem být za rok? Za dva? Za pět? Existují jednoduché metody, které pomohou přenést sny a vize do reálných cílů, plánů a akčních opatření a srozumitelně je komunikovat s ostatními kolegy a spolupracovníky a umožnit jim podílet se na jejich dosahování.
- Analýza potřeb zákazníků. Snadno lze zjistit, jaká klíčová slova jsou zadávána (potenciálními zákazníky) do vyhledávačů. A hned je jasné, co jim nabídnout.
- Dodavatelé. Vybírají se podle různých kritérií, ale i osobní sympatie hrají velkou roli. Audit u dodavatele, zaměřený na kritická místa pro dodávku může odhalit nepřiměřené riziko. A to i u dodavatele, se kterým se spolupracuje už dlouho.
- Auditem shody s legislativou lze ověřit, do jaké míry jsou právní požadavky plněny. Po rozhodnutí, co už je nepřiměřené riziko, na odvrácení sankcí státního orgánu provést opatření. Často jednoduché.
