Česká právnička, advokátka se specializací na rodinnou problematiku a politička, bývalá ředitelka Justiční akademie a v letech 2009 – 2010 ministryně spravedlnosti České republiky ve Fischerově vládě představí svou novou knihu Advokátka v šoku. Zároveň proběhne i křest knihy, jejímž kmotrem se stane známý sexuolog a gynekolog Radim Uzel.
Nyní žijete v Čechách, jste ovšem rodačka z Ostravy. Jak na toto město vzpomínáte?
Narodila jsem se roku 17. listopadu 1964 v Ostravě v porodnici na Fifejdách a s Ostravou jsou spojena moje dětská a dospívající léta. Studovala jsem gymnázium na Jízdár enské (nyní Hladnov), na hodiny klavíru jsem jezdila na kole do Mariánských Hor a ve volném čase obrážela všechna ostravská kina (ve městě mého dětství jich bylo 24!). Po absolvování Právnické fakulty v Brně jsem odešla za prací do Plzně, ale moji rodiče ve městě stále bydlí, a protože jsou lékaři, ošetřili a stále ošetřují tisícovky jeho občanů. A já je tři až čtyřikrát ročně jezdím navštívit. Moc ráda do Ostravy jezdím a sleduji jeho změny. Po roce 1989 ve srovnání s Plzní chvíli stagnovala, ale pak se rychle otřepala a začala se rozvíjet, zejména stavebně. Dobře se mi tady nakupuje a dosud mám ve městě řadu přátel, příbuzných a spolužáků, pravidelně pro ně v Ostravě pořádám srazy. A kulturně zaměřená máti mě při každé návštěvě nezapomene informovat o novinkách, nových budovách či otevřených výstavách.
Kdysi jste údajně koketovala s divadlem a chtěla se stát herečkou. Byla jste nadšená Divadlem Petra Bezruče. Navštívila jste jej někdy v poslední době?Kam si ráda v Ostravě zajdete?
Do Ostravy většinou přijíždím jen na víkend, takže maximálně navštívím multikino v některém nákupním středisku, v poslední době zejména Futurum, a protože jako většina žen nemám v nakupovacích prostorách problém s orientací, vím přesně, do kterých obchodů chci zavítat. Rodiče občas koupí lístky do Divadla Petra Bezruče nebo do Divadla Jiřího Myrona. Mám ráda operu a Prodaná nevěsta je „domácím stříbrem“ naší rodiny, protože jsme každoročně 1. ledna na tuto operu chodili a doma jsme pak jednotlivé árie se sestrou zpívaly. Často chodíme na výstavy na Černou Louku nebo do Domu umění. Naprosto bezkonkurenční je nová Karolina, jejíž vývoj a kultivaci sleduji krok za krokem.
Vaše knižní novinka se jmenuje Advokátka v šoku. Jak už název napovídá, jde o příběh z justičního prostředí. O čem tento miniromán vypráví?
Moje osmá kniha je čirá fikce. Vypráví příběh advokátky, její asistentky a klientky, tedy tří žen, jimž osud připraví mnohá protivenství. Příběh se odehraje během čtrnácti dnů mezi první a druhou prezidentskou volbou v loňském roce, samotný výsledek voleb je také dějetvorný prvek románu. Styl románu je cynický a mírně ironický, protože advokátku už po letech zkušeností nemůže mnoho překvapit. Je plný nadsázky a určen jako oddechové čtení zejména dvěma skupinám čtenářů: těmi prvními jsou ženy, na jejichž bedrech leží tíha tohoto světa a které jsou sice životem stále zkoušené a srážené na kolena, ale nakonec v sobě vždy najdou sílu se znovu postavit a jít dál. Druhou skupinou čtenářů, jimž by se kniha mohla líbit, jsou právníci a ti, kteří přišli do styku s právem a nemají už příliš iluzí o tom, jak funguje. Kniha by se mohla stát vhodným dárkem pod stromeček a na dny vánočního volna. V právním prostředí se pohybuju třicet let a znám je nejvíce. Dnes už jím nejsem ohromena, ale jsem schopna v něm najít paradoxy a humorné momenty, na druhé straně už v právu nehledám zázračný lék na všechny neduhy a vím, že soudy vždy člověku v problémech nepomohou. V advokátní kanceláři se věnuju rodinnému právu a v něm tento paradox je vidět nejvíce. Nicméně jako literární prostředí je právo ideální.
Jak se z vás vůbec stala spisovatelka?
Píšu od dětství, psaní mě baví a naplňuje, je to můj způsob reakce na svět. Vše kolem mě inspiruje. První miniromán jsem napsala asi v devíti letech. Velmi dlouho jsem vedle odborných článků a fejetonů psala povídky do sci-fi magazínů, pak jsem v roce 2008 vydala první knihu povídek a od té doby vydávám každý rok knihu, v loňském roce jsem vydala sbírku fejetonů Jak se dělá štěstí. Psaní dnes považuji za svou stejnou profesi jako advokacii.
Psaní je pro vás tedy vášní. Přemýšlela jste o tom, že byste se mu věnovala na plný úvazek?
Čím jsem starší, tím více se snažím vyhnout se činnostem, které mě nebaví (uklízení, péče o zahradu nebo sport) a naopak se věnuji aktivitám, které mě naplňují: učím právo, organizuju společenské a vzdělávací akce, píšu odborné a populárně naučné články o právu, vedu časopis Rodinné listy a občas píšu povídky a romány. Baví mě různorodost, a když jsem unavená, přejdu z jedné aktivity do druhé. Před týdnem jsem oslavila padesátku a jsem se svým pracovním programem velmi spokojena, protože uživit se jen psaním románů není možné a jiné aktivity potřebuji právě proto, abych měla inspiraci pro psaní.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že být vrcholovým politikem ničí osobní život, mění charakter. Poznamenala konkrétně i vás funkce ministryně spravedlnosti, kterou jste v minulosti zastávala? Vrátila byste se na tuto pozici, kdyby vám to někdo dnes nabídl?
Moje ministerská zkušenost mě velmi ovlivnila, díky ní jsem získala kontakty a zkušenosti, kterých dodnes využívám. Zbavila jsem se ostychu z veřejných vystupování a oka kamery a ze svého života bych nechtěla vymazat ani vrátit jediný den. Politika je svůdná a návyková droga, která svým konzumentům nabízí možnost ovlivnit veřejné dění. Velmi mě politické angažmá bavilo, ale mám-li být upřímná, můj dnešní svět mi naprosto imponuje. A co vrátit se do Ostravy? Napadlo vás to někdy? V tuto chvíli jsem všemi svými aktivitami vázána na Prahu, kde mám advokátní kancelář, nakladatelství a školu, v níž učím, ale nikdo neví, co mu přinese budoucnost. Jako dítě jsem chtěla hrát divadlo – pak jsem ho hrála v soudní síni a později na televizní obrazovce coby politik. Dnes ho hraju před vysokoškolskými studenty, a co bude zítra? Nechám se překvapit.