Ve čtvrtek 2. května se na hřišti SK Stonava uskutečnil již 45. Ročník Běhu přátelství, který organizuje obec Stonava ve spolupráci s místní školou. Původně se jmenoval Běh vítězství. Na startovní čáru se postavily desítky školáků a to nejen ze Stonavy, ale i blízkého okolí.
Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „První ročník tohoto závodu se běžel v roce 1978 a podle tradice se účastní okolní školy, to znamená Albrechtice, Horní Suchá, Těrlicko, části české i polské.“
Závod probíhal v několika kategoriích. Každou třídu z jednotlivých škol mohlo reprezentovat deset školáků. Pět dívek a pět chlapců. Výběr těch nejlepších stonavských závodníků probíhal v hodinách tělesné výchovy.
Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: „Letos jsme se vrátili ke kvalifikaci, všichni si zaběhli, no a ty nejlepší jsme vybrali do závodu.“
anketa, stonavští závodníci: „My jsme běhali a trénovali ve škole.“ „Já jsem trénoval na fotbale.“ „Já na zahradě.“ „A já na louce.“ „Já jsem obíhala celou vesnici.“ „Já jsem běhal na hřišti.“ „Já jsem trénoval maximálně v tělocviku.“
Stonavský Běh přátelství není pouze o závodech dětí, je to také příležitost ke vzpomínkám na minulé ročníky, kterých se mnozí dospělí kdysi sami účastnili.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: „V době mého mládí těch sportovních aktivit nebylo zdaleka tolik, jak dneska pro děti, takže jsme se těšili vždycky na závody, ať už tady v Loukách nebo v Karviné. Vzpomínám na to velmi rád.“
Elen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: „Běh vítězství to byla tradice a patřila i k tomu, když já jsem chodila na základní školu a velice ráda jsem se zúčastňovala.“
Martina Totková, vychovatelka ZŠ Stonava: „Pro mě byl běh přátelství vždycky úplně super a já jsem si to úplně užívala. Teď, když se vracím s těmi dětmi, které mají běžet, tak se vracím do té doby, kde jsem pociťovala ty pocity, co cítí oni a je to fakt strašně fajn.“
Lukáš Topiarz, předseda Komise školství, kultury a sportu obce Stonava: „Jak vidím děti, jak se zúčastňují v běhu přátelství, tak na to vzpomínám, jak kdyby to bylo teď. Člověk běhával, sourozenci běhávali, účastnil jsem se, vítězil a vzpomínky mám velmi příjemné.“
A jak je vidět, ve šlépějích Lukáše Topiarze jdou i jeho děti. Na stupních vítězů skončila na stříbrné příčce v kategorii dívek 8. a 9. třídy dcera Ema. Syn František vybojoval zlato v kategorii chlapců 6. a 7. třídy. Nejen oni, ale i další závodníci, kteří se umístili na prvních třech pozicích obdrželi hodnotné ceny, který pro ně zajistila obec.