Jiří Hořák, dobrovolník, Areál ČS opevnění Hlučín – Darkovičky: „Opevnění sloužilo k obraně Republiky Československé proti útoku ze strany tradičně Německa, ale také Maďarska a Polska, což byly všechno naši protivníci ve 30. letech, kteří měli vůči nám agresivní záměry a územní požadavky a protože Němci se to útoku na naše opevnění oprávněně obávali a proto tedy se podařilo získat to naše opevnění a naše hranice, vlastně třetinu státního území politickými hrubými metodami proti naší republice.“
Hlavní dominantou areálu je pěchotní srub MO-S19, mohutná železobetonová pevnost, jejíž stěny dosahují tloušťky několika metrů.
Petr Adamus, správce, Areál ČS opevnění Hlučín – Darkovičky: „Tato místnost nám vlastně slouží jako místnost expoziční, kde máme panely věnované jednotlivým objektům našeho areálu. Dále jsou zde exponáty věnované lehkému opevnění, takzvaným žopíkům. No a samozřejmě zde máme například i mapu Republiky Československé, tak jak vypadala do Mnichovské krize v září 1938. Na té Vám třeba můžu ukázat, jak víceméně probíhala vůbec celá ta pevnostní linie, která se skládá z více než 10 000 objektů lehkých, dále kolem 260 objektů těžkých a pěti z poodstavených dělostřeleckých tvrzí. Když se podíváme na tu mapu, tak ta linie, jak byla postavená, začíná u Českého Těšína, obchází ze severu Ostravu, kolem Ostravy je jeden z nejsilnějších úseků Moravská Ostrava, na tom se právě nacházíme. Dál pokračuje kolem Opavy do Jeseníku, za Jeseníkem pokračuje dál přes Orlické hory do Krkonoš a následně jako lehké opevnění obchází prakticky celou republiku, až na hranici s Rumunskem, které bylo jediným naším spojencem.“
Přestože opevnění nikdy nedostalo příležitost splnit svůj původní účel, zůstává symbolem odhodlání a technické vyspělosti tehdejšího Československa. Areál však nepřipomíná pouze období před druhou světovou válkou. V dubnu 1945 se okolí Darkoviček stalo dějištěm těžkých bojů během Ostravsko-opavské operace.
Jiří Hořák, dobrovolník, Areál ČS opevnění Hlučín – Darkovičky: „Potom to opevnění vlastně zůstalo tady na severní hranici jako prázdné zdevastované ruiny. Ovšem štěstí tento areál měl v tom, že už v roce 1939 horoucí vlastenec československý, Jan Polášek, viděl, jak Němci to opevnění devastují a usmyslel si, že jednou to zase musí povstat z popela. Dneska všechno, co je v tom objektu zvenčí i ty pevné pancéřové prvky, které jsme získali jako originální, nikoliv atrapy, všechno bylo přivezeno, nainstalováno. Uvnitř do posledního šroubku to samé. A zase opět jsou to věci převážně originální, jenom něco málo je děláno podle původní dokumentace. Buď jsme to získali ještě z objektů někde na linii, hodně nám tehdy pomohla naši armáda, že nám dávala své přebytky.“
Petr Adamus, správce areálu: „Nacházíme se v pravé střelecké místnosti a ta je vybavena prakticky tak, jak byla v roce 1939. Máme tady všechny tři typy základních zbraní, které se zde nacházely. Z nichž asi největší zajímavostí je protitankový kanon, vedle kterého se nacházíme, který vlastně donedávna byl jediný unikátní kanon, který se dochoval na našem území. Podotýkám, že je to kanon střílející. Je to kanon proti útočné vozbě vzor 1936, překladu do moderní češtiny protitankový kanon. A tato zbrání měla zajímavý osud. Byla v průběhu druhé světové války uložena ve skladech v Dubnici nad Váhem, a následně Němci posadili na objektu OPS-29 za Opavou, kde se tento kanon zapojil do bojů Ostravsko-Opavské operace.
anketa, návštěvníci areálu: „Mně se nejvíce líbilo, jak tam byly všechny ty zbraně a kolik dní vlastně ty lidi, ty vojáci, kolik dní tady válčili a že to vůbec přežili.“
anketa, návštěvníci areálu: „Můj děda byl voják a všechno mi řekl. A dal mi takový odznak, jak cvičil na válku.
anketa, návštěvníci areálu: „Mě nejvíce se tady zaujali zbraně.“
anketa, návštěvníci areálu: „My jsme se mohli dívat ven s periskopem.“
Areál nabízí během sezóny prohlídky s průvodcem, tematické akce, ukázky historické vojenské techniky i rekonstrukce bojových událostí.
