Tuzemské firmy musí ve svých cenových kalkulacích počítat s náklady na ekologická opatření. Oproti polským podnikům jsou v nevýhodě, protože ty mají u Evropské unie vyjednány výjimky na limitech prašnosti i dalších ekologických opatřeních, a to do roku 2018. Navíc naši polští sousedé mají limity o něco mírnější než naše. Česká republika si totiž nastavila požadavky na ekologické limity důsledněji, než požadovala Evropská unie.
”Když jsme přemýšleli, co se dá ještě udělat pro zlepšení ovzduší v kraji, tak jsme dospěli k tomu, že je vždy co zlepšovat. Sepsali jsme dobrovolnou dohodu mezi MS krajem, Třineckými železárnami a Ministerstvem životního prostředí,” řekla Jarmila Uvírová, náměstkyně hejtmana MS kraje.
Dobrovolná dohoda by měla být podepsána v polovině října a týká se například podpory ozdravných pobytů, nadlimitního čištění silnic, výsadby zeleně a investic do technologických opatření. To vše bude směřovat ke zlepšení ovzduší v kraji. Dohody se chystá kraj postupně uzavírat s dalšími velkými znečišťovateli v kraji.
Průmysl v regionu již výrazně omezil množství emisí a investoval miliardy do instalace filtrů. Například ArcelorMittal Ostrava vypouštěl ještě před 40 lety 40 000 tun prachu – a loni toto množství snížil na 440 tun. Třinecké železárny díky investicím do ekologických opatření v roce 2016 do ovzduší vypustily historicky nejmenší množství prachu - 185 tun, zatímco v roce 2004 to bylo 1 400 tun.
”Ty největší investice začaly v roce 2013, byly dokončeny v roce 2015 a jejich efekt vidíme zejména ve snížení prašnosti. Mohou za to nové technologie, zejména na vysokých pecích, kde jsme instalovali odsávání sléváren a na ocelárně,” dodává Petra Jurásková, tisková mluvčí, Třinecké železárny – Moravia Steel.
Prach, který vzniká při výrobě oceli odsávají speciální tkaninové filtry. Jen na ocelárně jich je potřeba takové množství, že by při rozložení pokryly plochu 26 tisíc metrů čtverečních.
Třinecké železárny od roku 1996 do ekologických opatření investovaly více než 8 miliard korun. 19 projektů, které byly směřovány na snížení emisí prahu proběhly v letech 2013 – 2015 v celkové hodnotě 2,6 miliardy korun, s dotačním krytím z EU ve výši 2,3 miliardy. Roční náklady na udržení zařízení instalovaných v rámci zmíněných 19 projektů, stojí železárny 100 milionů korun ročně.
”Nejvýznamnější byly odprášení haly ocelárny, odprášení vysokých pecí anebo odprášení aglomerace č. 2, které spočívalo ve vystavění nové filtrační tkaninové stanice. Další z těch 19 projektů byly zaměřeny na menší zdroje prašnosti. Buď rovněž vybaveny na tkaninové filtry anebo jsme se zaměřovali na tzv. fungitivní emise,” doplnil Radim Klimša, vedoucí odboru životního prostředí Třineckých železáren.
Železárny proto pořídily mobilní průmyslové vysavače, disponují čistícím a zametacím vozem, který uklízí podnikové komunikace, mlžná děla zkrápějí venkovní prašné plochy a o zachycování prachu se stará vysazená izolační zeleň.
”V roce 2016 to už byly projekty hrazeny z prostředků Třineckých železáren, jedná se o odsiření Aglomerace č. 2, vybudovali dávkování aktivního uhlí do spalin a byla dokončena generální modernizace koksárenské baterie č. 11,” doplnil Klimša. Třinecké železárny jsou na trhu už 178 let, jsou dnes hutním podnikem, který má uzavřený hutní výrobní cyklus. Ročně vyrobí 2 a půl mil. tun oceli a zaměstnávají 7000 lidí.