Michal Koleček, kurátor výstavy: “Díla tady vystavená vznikala v rozmezí od roku 1974 až do roku 2019. Nejedná se ale o nějakou retrospektivní výstavu, ale vlastně jsme se s autorkou zaměřili na výběr takových děl, která v sobě obsahují fenomén pohybu a s tím pohybem různým způsobem pracují.”
Dokonce je tady jedno dílo, které ještě nikdy nikde vystaveno nebylo.
Adéla Matasová, sochařka a multimediální výtvarnice: “To jsou věci, které jsem našla po mnoha letech. Pořád jsem je hledala, nemohla jsem je najít a to je tím, jak si člověk řekne, že některé věci musí doopravdy dobře uložit. Ale podařilo se. To všechno jsou amatérské fotografie. Je to 74. rok, tak jsme z toho měli radost. Kolegové mě přesvědčili, že je to strašně zajímavý vstup. V těch letech dělat scénickou performativní věc, to se nedělalo. Takže vy jste první jako Ostrava.”
Na své si v Domě umění přijdou i děti. A to na interaktivní výstavě s názvem Bylo nebylo.
Jana Sedláková, kurátorka výstavy: “Jsou zde vystavena díla našich sbírek a ke každému z nich se váže nějaký tvůrčí tip a kreativní zóna, kde mají děti k dispozici veškerý materiál výtvarný a pomůcky a mohou si tam něco zkoušet, objevovat, hrát si a tvořit.”
Celkem je tady vystaveno 11 děl z různých oblastí, ať už je to malba, kresba, fotografie, nebo prostorová tvorba.
Jana Sedláková, kurátorka výstavy: “Děti tady můžou stříhat, lepit, muchlat papír. Mohou poslouchat hudbu, reagovat na nějaký vizuální a zvukový vjem. Můžou si tady hrát se semínky na prosvětlovací desce a vytvářet nějaké kompozice. Potom tady máme koutek, kde si mohou zahrát divadlo, kde mají k dispozici různé loutky, hračky, plyšáky.”
Na výstavě nechybí ani lachtan Serafín, plastika sochaře Jana Laudy, která je průvodcem nejmenších dětí, které do Domu umění chodí na různé programy a workshopy.