Výstava je jakýmsi fenoménem v oblasti figurální malířské tvorby, který úmyslně potlačuje vjem lidské tváře na diváka.
Jiří Jůza, ředitel GVUO: „Výstava Bez tváře, která se nyní zahajuje představuje českou figurální malbu optikou tématu nezobrazivého zpodobnění figury, resp. Tváře, jakési unifikovanosti nebo skryté tváře, což postihuje významný společenský fenomén možná dnešní doby.“
Způsoby provedení beztvářné malby figur mohou být různé, různé jsou také motivace malířů k takovému způsobu zobrazování.
Jaroslav Michna, kurátor výstavy: „Skrývání té tváře má několik vrstev, může to být třeba zakrývání, skrývání, odmazávání fyziognomie, může to být odvrácení figury a tak podobně. Co se děje s tou lidskou tváří ve společnosti jako takové. A to, co se s ní děje je to, že je vlastně takovým nadužívaným a zneužívaným, případně manipulovaným znakem, ať už v marketingu, reklamě nebo třeba na bázi sociálních sítí a vlastně ta umělecká scéna je jakoby na tento fenomén té invaze tvářné reaguje tím, že ji vlastně popírá.“
Lukáš Curylo (KDU-ČSL), náměstek hejtmana MS kraje: „Dnes tvář je zušlechťována různými zásahy a už vlastně nevyjadřuje to, co by biologicky měla vyjadřovat. A tahle výstava je trošku takovým protipólem, ukazuje vlastně ta tvář, když je umělá, tak vlastně vytváří svůj charakter a ztrácí to, proč vlastně má vyzařovat z člověka tu přirozenost, kterou člověk má.“
Václav Buchtelík, malíř, Ostrava: „Nepracuji s tím úplně programově, ale spíše tak jako sem tam.“
Zbyněk Sedlecký, Praha: „V mém případě to jsou autoportréty, kde jsem chtěl schovat to, že to je autoportrét. Takže aby ta figura byla taková obecnější a nebylo to až tak osobní vlastně.“
Všichni vystavující malíři jsou z generace 70. až 90. let minulého století a způsobem vyjádření reagují na dobu nástupu internetu a sociálních sítí, která zkresluje nebo deformuje význam lidské tváře.