Světlana Krettková, obchodní ředitelka, areál Landek Park: „Našim návštěvníkům zde nabízíme možnost využití sportovišť, které vidíte – máme tady dva tenisové kurty a dva panelové kurty. Dále návštěvníkům nabízíme 4 druhy ubytování. Mohou se ubytovat v obytných vozech na Stellplatzu, pak je tady možnost využít vlastního stanu v campu, případně využít jednoho z naších 20 stanů s podsadou a pro náročnější klienty tady máme připraveno 11 apartmánů v nově zrekonstruované Vile Liběna, která je v podstatě takovým klenotem tady uprostřed areálu.“
Nezapomíná se ani na gastronomii. V Parku si mohou lidé pochutnat ve dvou vyhlášených restauracích nebo rychle posvačit v bufetu. Nudit se nebudou ani ti nejmenší.
Světlana Krettková, obchodní ředitelka, areál Landek Park: „Pro děti zde nabízíme širokou škálu možností, ať už využití hriště na míčové hry, případně si tady na trávníku zahrát fotbálek, je tady workoutové hřiště, je tady jóga point a v podstatě novinkou pro letošní rok bude pro děti nové lanové centrum Landek Park, které se bude otevírat už v květnu.“
Perlou celého areálu je ale náhled do jeho historie. Na nejstarší ostravské šachtě, Dole Anselm, bylo totiž před více než třiceti lety založeno Hornické muzeum, které je dnes největší v Česku.
Ján Hlobil, ředitel Hornického muzea Landek: „Už v roce 1780 tady byly objeveny uhelné sloje Vilhelmina a Juliana, které pak později byly těženy. Muzeum vzniklo v roce 1987 a bylo to v čase, kdy se tady ještě těžilo černé uhlí. Prvotním cílem byla nějaká záchrana strojů, strojní technologie, dokumentace, map fotografií, které tedy mohly být využity při budování tohoto muzea.“
Čtvrt kilometru dlouhé chodby v podzemí krok po kroku odhalují tajemství autentických hornických pracovišť.
Martin Čempl, průvodce muzea, bývalý horník: „Rašelina, grafit, tuha, hnědé uhlí, černé uhlí a antracit. Antracit se těžil zrovna na této šachtě a poznáte ho tak, že prosvěcuje stříbrnýma tečkama v profilu.“
Historie náročné profese, která je však s Ostravsko-Karvinským revírem úzce spjata, je zde ukázaná už od jejích počátků.
Martin Čempl, průvodce muzea, bývalý horník: „V takových prostorech nemohli dělat s klaustrofobií samozřejmě, protože psychika by jim to nedovolila. Tam ta lampa co vidíte, je vlastně pro nás jako horníky dost důležitá, protože rok 1905 se psal a to byly první lampy elektrické po kahanech. A to světlo bylo xkrát větší, jak z toho kahanu. Chlapi byli ze začátku naštvaní docela, protože ta lampa vážila 7,5 kila.“
Zajímavostí je například, že tato chodba fungovala za války jako protiletecký kryt pro obyvatele Petřkovic a nejbližšího okolí. V šachtě se kdysi využívala i zvířata, a to tažní koně nebo dokonce kanárci.
Martin Čempl, průvodce muzea, bývalý horník: „Ti kanárci vlastně do války fungovali jako měřící přístroje, kde se vyskytoval metan a tak dále. A oni věděli, že když se kanárek začal třepat, že se něco děje, nedej bože když ten kanárek už byl mrtvý v kleci, tak chlapi na nic nečekali a prostě utíkali. Na těch koníkách bylo smutné, oni vlastně po dvou letech v dole většinou všechny byly slepé. Jinak jak tady vidíte toho chlapce autenticky, oni už v 11 letech mohli farat se svojima otcema v dole, dělali pomocné práce a tak dále.“
K historii hornictví patří i expozice Báňského záchranářství, která seznamuje návštěvníky s technologiemi a zážitky při záchranných akcích v podzemí. Tato služba byla nedílnou součástí každé šachty a zájemci by ji určitě neměli při návštěvě muzea opomenout.
