Samotný dramatický název Horké jaro 1919 na Novojičínsku napovídal, že přednáška v kamenné baště bude pojednávat o komplikovaných vztazích českého a německého obyvatelstva krátce po vzniku Československa.
“Ty události spočívaly v tom, že to německé obyvatelstvo se cítilo být více příslušné k Rakousku než k Československu. Shodou okolností se počátkem března 1919 zasedal poprvé nově zvolený rakouský parlament. Němci, kteří žili tady v Novém Jičíně, byli nespokojeni, že se těchto voleb nemohli zúčastnit. Svou nespokojenost dávají najevo a manifestují, že jsou více za Rakousko a ne za Československo,” uvedl téma Martin Vitko, Státní okresní archiv v Novém Jičíně.
Protestující dav německých obyvatel šel dolů po dnešní ulicí K nemocnici směrem k centru města, a v křižovatce u ulice 28. října se střetl s československými vojáky a došlo k výtržnostem .
“Skupinka německých chlapců házela na Čechoslováky kamení, napětí graduje a českoslovenští vojáci odpovídají varovnou střelbou do země. Ale odražené kulky zasáhly několik lidí a zranily šest německých obyvatel,” popsal dění Martin Vitko.
Podobné nepokoje se udály i v jiných městech tehdejšího Československa, zejména u jeho západní hranice, a tam si vyžádaly i lidské životy.
“Československá strana potom reagovala zatýkáním. Často i sporným, takže to nebylo úplně čisté ani z té české strany. Ale to je doklad právě té vyhrocené doby, kdy nebylo úplně jasné,jak to bude s Československem, jak s Rakouskem, kde budou určené přesné hranice. Každá strana se snažila prosadit svůj požadavek,” podotkl pracovník archivu.
Situaci uklidnily výsledky Pařížské mírové konference, která definitivně určila hranice československého státu.
