Slezské zemské muzeum pozvalo k prohlídce svých expozic zrakově hendikepované obyvatele chráněného bydlení ve Vlaštovičkách.
Protože návštěvníci byli buď nevidomí, nebo jim zůstaly jen zbytky zraku, museli se spoléhat na jiné smysly. Základem byl hmat.
Všechny předměty si mohli osahat a tak si lépe představit, jak skutečný živočich vypadá. Rostliny zase poznávali čichem. Přivonět si mohli k nejrůznějším bylinám nebo plodům.
Neživá příroda byla zastoupena exponáty z nerostných sbírek. Rukama návštěvníků prošel třeba galenit.
Sluchem zase zkoumali nejrůznější nástroje.
Na závěr si mohli návštěvníci skutečné expozice projít.