“Je to opakovaně několik zim za sebou, takže si myslím, že my nemusíme vymýšlet něco navíc, protože to máme podchyceno. Co se týká nákladů na ten program, tak my na to vyčleňujeme každoročně 250 tisíc a vlastně se to účtuje proti reálným nákladům, takže třeba ten reálný náklad je potom ještě nižší. Toto bylo dobře vymyšleno a budeme v tom určitě pokračovat” vysvětluje náměstek primátora Ostravy Michal Mariánek (ANO 2011).
“Měl jsem velké dluhy, všechno mi zabavili, neměl jsem kde jít. Jediný člověk, který mi pomáhal, byla moje matka, která mi pomáhá dodnes,” vypráví svůj příběh bezdomovec Karel.
Desítkám dalších bezdomovců pomáhají i úředníci.
“My se snažíme ty lidi nejdříve zmapovat a zjistit, jaké mají problémy. Někdy je to zdravotní stav, peníze nebo rodinné problémy. Máme zmapovaný terén a docházíme za nimi pravidelně. Klienti jsou na nás zvyklí, snažíme se pracovat na základě důvěry, ale hlavně vždy na základě toho, že ten klient s námi dobrovolně pracuje. Pokud nechce a i když vidíme, že má problém, tak stejně s tím nic moc neuděláme, ale zatím to funguje docela dobře,” říká sociální pracovnice Jana Šťastová.
Většina bezdomovců si pomoc města pochvaluje. Někteří ale chtějí zůstat v přírodě, ve svých improvizovaných obydlích.
“My nepotřebujeme nic, já jsem spokojený s tím, co mám. My máme ty podpory, já si ještě přivydělám šrotem, takže já nemám problém,” vysvětluje další z bezdomovců.
“Já jsem zvyklý a už se mi nechce nijak do bytu. Ani mojí partnerce se nechce, ani klukům. My už jsme tady přes 13 let a ještě ani jeden z nás nebyl nemocný,” dodává další muž bez domova.
Otužilost je ale zřejmě jen jednou z mála výhod podobného bydlení. Problematika bezdomovectví se dotýká všech větších měst v ČR. Ostrava od roku 2003 spolupracuje s několika organizacemi a podařilo se tak vytvořit komplexní síť sociálních služeb a souvisejících aktivit. Napomohla tomu i metoda komunitního plánování.