Psychoterapeutu Andrewovi Aloisu Urbišovi je 62 let a žije a pracuje na Čeladné. Za svůj život se už seznámil s mnoha druhy alternativní medicíny a co se dozví a naučí, zkouší prvně sám na sobě. V prosinci roku 2006 se pan Urbiš nechal zmrazit v Poláriu. V komoře bylo - 120 stupňů celsia a lidé tady vydrží kolem 2 minut, Andrew Urbiš chtěl vyzkoušet víc a místnost opustil po osmi minutách, tehdy se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů.
Experiment to ale nebyl ani zdaleka poslední. Nedávno se rozhodl prozkoumat působení tmy na psychiku, a opět na sobě. Na deset dnů se nechal zavřít do protiatomového krytu, postel, umyvadlo, stroj na cvičení, sprcha a naprostá tma, tak vypadalo jeho dočasné bydlení.
Andrew Alois Urbiš, psychoterapeut: „Krize přišla pátý den, chtělo se mi strašně moc spát. Ta únava byla tak obrovská, až úplně bolela a přitom jsem usnout nemohl. Měl jsem pocit, že mě bolí všechny kosti. Začal jsem realizovat čínská cvičení, která jsem se naučil v Číně, takže jsem to trochu srovnal. Mohu ale říct, že jsem při konci experimentu nechtěl jít ven, protože mi tam bylo ty poslední tři dny velmi krásně."
Protiatomový kryt si psychoterapeut vybral z jediného důvodu. Aby k němu nepronikal žádný zvuk. Andrew Alois Urbiš - psychoterapeut: „Po tomto pobytu se mi zostřil zrak a výrazně zlepšil sluch. Když jsem byl vevnitř, tam někde za patero dveřmi, tak v koupelně kapala voda a já jsem ji naprosto jasně slyšel i jakoby skrz betonovou zeď."
A proč se Andrew Urbiš rozhodl pro netradiční experiment? Andrew Alois Urbiš, psychoterapeut: „Umožníme různým vnitřním procesům, které jsou právě těmi vnějšími vzruchy utlumeny, aby si odpočaly a aby se ten organismus obrazně řečeno vyčistil. Člověk je v naprostém osamění, jen ho jednou denně navštěvuje tzv. opatrovník."
Oslovili jsme také různé odborníky. Názory na pana Urbiše a terapii tmou se různily. Lékaři se vesměs k alternativním medicínám nevyjadřují, přesto jsme pár komentářů získali.
Ludmila Mrkvicová, klinická psycholožka: „Já bych spíše byla pro, abychom všichni nebyli stále v prudkém světle, teď to myslím symbolicky. Abychom se někdy věnovali sami sobě tím, že budeme sami nad sebou rozjímat. A to je otázka krátkého času, nemusíme být deset dnů zavření ve tmě."
Milan Bajgar, lékař: „Muž nebo žena si v té tmě uvědomí například věci, které dělali špatně. Věci, které jsou hluboce zasuté a to vyjasnění si problémů, které máme v srdci a v duši, to je hrozně důležité."
Pan Urbiš se terapií tmou zabývá přes deset let a aplikuje ji už také na své pacienty. Zavře je do temné komory a nasadí černou kuklu, tady si mají začít vybavovat traumatické události.
