Ringo je poměrně nová hra, o její historii se tradují zajímavosti.
Jakub Olejníček, rozhodčí: „Podle mých informací vznikla někdy na konci 70. let v polském olympijském týmu šermířů, který právě tím házením kroužků a chytáním trénovali ten postřeh. A vyvinul se z toho posléze takový regulérní sport, který se hraje na podobném hřišti, jako je volejbal, pravidla jsou vlastně podobná.“
Turnaj na tábořišti v Otročím údolí u Mlýnského potoka pořádal bruntálský Tábornický oddíl Tulák.
Milan Makovický, vedoucí T.O. Tulák, hlavní pořadatel: „S kamarády z Vrbna, část jsou z nich Jeseničtí rytíři, část jsou z nich bývalé Vrbenské lišky. Tento turnaj pořádáme každý rok, už možná osmým rokem, o putovní pohár, který si ten rok ponechá vítězný tým u sebe.“
Ringo je materiálově nenáročný sport, který vyžaduje nové dovednosti, jako je postřeh a chytání gumového kroužku.
Jakub Olejníček, rozhodčí: „V té elitní kategorii u těch větších bychom měli dodržovat ta základní pravidla. Chytá se ringo jednou rukou, tou rukou, kterou to chytněte, to musíte odehrát zpátky do hřiště soupeře. Ten kroužek by měl letět na plocho. Neměl by se točit, neměl by letět prostě, převalovat se.“
Radek Polášek, účastník turnaje: „Jsem kapitánem, vybral jsem si dost dobrý tým, postupujeme do finále a doufám, že to finále vyhrajeme.“
Filip Jelínek, účastník turnaje: „Je tady nejtěžší, chytat ten míč od soupeřů vzadu. Když třeba soupeř má blízko míč, tak nevíte, jestli to hodí dozadu nebo dopředu.“
Eliška Vašíčková, účastnice turnaje: „Nejvíce se mi líbí na ringu, že vlastně hrajeme týmově a je to proti tomu druhému týmu a je to vlastně o týmové domluvě na tom, jak kdo s kým hraje a tak. Nesmí se chytat oběma rukama a nad 10 let se může jenom jednou rukou. Sekera se nesmí házet.“
Originální byly také odměny pro účastníky turnaje. Ty si táborníci vypálili sami v keramické peci na tábořišti.