Typickým chováním člověka s poruchou příjmu potravy je schovat se s jídlem tak, aby ho nikdo neviděl a pořádně si ho vychutnat. Brzy ale přichází na řadu výčitky a ty i s jídlem končí v záchodové míse.
Přesně tak popisuje každodenní rituál bulimika 37letá paní Starostková z Orlové. Problémy s jídlem začala mít v patnácti letech. Důvod? Touha prosadit se v kolektivu. Dana Starostková, bývalá bulimička: "Po dvou letech pravidelného zvracení už jsem měla zdravotní problémy."
Navíc měla paní Dana problémy s alkoholem. Dana Starostková, bývalá bulimička: "Kdyby to moje pití nebylo vidět, tak bych ty problémy vůbec neřešila."
Dnes dělá vystudovaná zdravotní sestra sociální poradenství pro nemocné anorexií a bulimií. Těch, kteří nepřijímají vůbec žádné jídlo tedy anoretiků, ale i bulimiků, jednoznačně přibylo.
Kristýna Pavlíková, lékařka psychiatrického oddělení Ostrava: "V důsledku anorexie je u těchto lidí zřetelná podváha, dochází tam k různým tělesným komplikacím a to je ten důvod, že tu péči vyhledají."
Největší problémy mají ženy v pubertě. Začíná to nevinnou touhou po takzvaném ideálu krásy a končí neschopností nemoc si připustit a v neposlední řadě také obrovskými zdravotními komplikacemi.
