Ostravské náměstí se už běheme včerejších oslav hemžilo artefakty jako auta veřejné bezpečnosti, milicionáři se samopalem, pionýrky. Kdo chtěl, mohl si vyzkoušet, jaké je vyplnit si třeba devizový příslib.
Když se zeptáte pracovnic provizorního oddělení, zodpovědného za vycestovávání obyvatel do nesocialistické země, dozvíte se, že: "Můžete jet jen do zemí, které jsou na mapě označeny červeně, to znamená, že vám doporučíme třeba Balt, tam je krásně."
U vedlejšího stolečku, připomínajícího práci úřednice v Mototechně se zase ptáme, za jak dlouho je možné v pořadníku dostat třeba Dacii. "Tak za čtyři roky. Stojí 49 000 korun," odpovídá nám slečna.
"My jako učitelé jsme se na workshopu v loňském roce shodli na tom, že lidem a zvláště studentům, se má historie předkládat názornou formou a totalitní městečko je toho výsledkem", říká hlavní organizátor akce učitel Gymnázia Pavla Tigrida, pan Jiří Hruška.
Když se zeptáte na pocity lidí, kteří se sem ve velké míře přišli podívat a připomínali si tak výročí svobody, dozvíte se, že největší potíž byla s cestováním a že prohlídky celníků byly tak pečlivé, že dokonce kontrolovali ručně každý kousek ovoce, který si lidé na výlet za hranice vezli. Dnešní studenti, kteří totalitu znají už jen z vyprávění svých rodičů, vědí třeba to, že rodiče nemohli svobodně žít a cestovat, ale že i na dnes naprosto běžné věci, jako jsou banány nebo drogerie, se stály často dlouhé a nekončící fronty.
Každý, kdo si bude chtít atmosféru připomenout, může tak učinit do středy, 18.11., kdy tato připomínka Sametové revoluce na Masarykově náměstí skončí.