„Péče o klienta pro nás nekončí jeho úmrtím. Je naší profesionální i morální povinností zajistit mu nejen důstojné odcházení, ale i pietu poté, co zemře, a zároveň umožnit jeho rodinným příslušníkům, ostatním klientům i zaměstnancům rozloučit se s ním. Důležitá je i šance mít později kde vzpomínat, o Dušičkách zapálit svíčku a položit květiny,“ vysvětluje Andrea Gibejová, ředitelka Domova Magnolie v Ostravě-Vítkovicích, a zdůvodňuje tak vybudování kapličky přímo na zahradě domova.
„Šlo o vstřícný krok jednoho ze zaměstnanců firmy, která v roce 2019 rekonstruovala střechu naší budovy. Panu Martinu Owsiankovi se náš záměr zalíbil a hned ho na vlastní náklady zrealizoval. Krásnou stavbu ozdobil i výňatky z bible,“ vrací se do nedávné minulosti Andrea Gibejová, která je vděčná i za jeho vstřícnost, bez níž by kaplička, ve které je uložen vzkaz pro budoucí generace, nestála. „Tenkrát jsme ještě netušili, jaký význam pro nás tato stavba bude mít v budoucnu,“ pokračuje ředitelka domova s tím, že prvotním cílem bylo vytvořit pro klienty místo, kde mohou v den Památky zesnulých vzpomínat na své blízké. „Pokud klienti mají rodinné hroby v okolí domova, na základě jejich přání je tam vozíme, aby mohli zapálit svíčku a zavzpomínat. Někteří ale nikam jet nechtějí, raději si ty, kteří už odešli, připomenou v zázemí našeho domova. A jiní klienti pocházejí z velké dálky, mnohdy i ze Slovenska. Kaplička, jež byla posvěcena 23. června 2020 panem farářem Antonem Rusnákem z vítkovického kostela sv. Pavla, se tedy měla stát místem, kde bude možné položit kytičku, sednout si na lavičku, zavzpomínat a třeba i zaklinkat zvonem. Tak tomu bylo a stále je. Ale s příchodem covidu dostala naše původní myšlenka zcela nový rozměr,“ vzpomíná Andrea Gibejová na složité období. „Byly zakázány návštěvy a obyvatelé domova začali být na zaměstnance fixováni ještě víc než dřív. A my na ně, protože jsme s nimi trávili mnohem víc času, nahrazovali jsme jim kontakt s rodinou. Když pak v době, kdy byly zakázány pohřby, došlo k úmrtí klienta, byla pro nás představa, že odejde bez rozloučení, hodně bolestivá. Kaplička se pro nás v tu chvíli stala místem, kde jsme se s ním mohli důstojně rozloučit. Truchlení se tak pro nás všechny, klienty i zaměstnance, stalo přijatelnější, prostřednictvím alespoň symbolického pohřebního obřadu máme šanci v sobě vše uzavřít,“ konstatuje ředitelka Domova Magnolie. „Možnost rozloučit se s klientem, o něhož třeba i roky pečovali, má na pracovníky domova terapeutický vliv. Je to jedna z cest, jak u nich předcházet symptomu vyhoření a depresivním stavům, které s naší psychicky i fyzicky náročnou prací často souvisejí. A pro klienty je důstojné rozloučení s člověkem, jehož znali, posilující, protože mají naději, že ani na ně nebude zapomenuto.“
Tradice, která vznikla v období koronavirové pandemie, přetrvala i po ní. „Když klient zemře, uspořádáme u kapličky improvizovaný, ale významově i pocitově plnohodnotný pohřební obřad, jehož se zúčastní klienti, zaměstnanci, kteří o zesnulého pečovali a měli ho rádi, a velmi často i blízcí zemřelého. Ti si pak na rodinný hrob odvezou květiny položené truchlícími u kapličky. Velice si vážíme toho, že nám vyšel vstříc i vítkovický pan farář Anton Rusnák, jenž obřad vede a vždy ho přizpůsobí tomu, zda je rodina věřící, nebo ne. Často se stává, že pozůstalí už ani jiný pohřeb neorganizují, protože rozloučení na místě, kde jejich blízký trávil závěr svého života, má pro ně stejnou váhu.“
Kromě toho byla v Domově Magnolie v roce 2020 i díky dotaci udělené Moravskoslezským krajem ve výši 145 tisíc korun vybudována pietní místnost, do které je zesnulý klient převezen, aby se s ním zde mohli rozloučit pozůstali, zaměstnanci a klienti, kteří se s ním přátelili. „Bylo pro nás důležité, aby místnost splňovala nejen zákonné a hygienické normy, ale aby byla i lidsky přívětivá. Aby i v tomto pro nás velice významném projektu byl – stejně jako v případě kapličky – kus našeho srdce. Proto se do zřizování pietní místnosti zapojili, od výroby nábytku až po výzdobu, sami zaměstnanci a vytvořili útulný, komfortní prostor s klidnou a důstojnou atmosférou, v němž truchlící najdou potřebný klid a zázemí a mají dostatek času rozloučit se se zesnulým,“ pokračuje Andrea Gibejová. „Štěstí jsme měli i při výběru uměleckého kováře pana René Stilera, jenž do své práce vložil i kus pozitivní energie. Místnost obohatil o několik originálních prvků včetně kříže, na který se složili zaměstnanci domova. Jsem na ně, na partu, kterou tu máme, pyšná. Držíme spolu i v nejtěžších chvílích, k nimž smrt klientů jednoznačně patří. A my před tou skutečností neuhýbáme. Naopak. Společně se nám podařilo vytvořit pro loučení se zesnulými klienty důstojné a pietní podmínky, jež v podobných zařízeních nejsou až tak obvyklé.“