Prof. Ing. Pavel Noskievič, CSc. Výzkumné energetické centrum VŠB-TU Ostrava:
"Odborná terminologie rozlišuje mezi teplárnou a výtopnou. Zatímco výtopna vyrábí pouze teplo, teplárna vedle teplo a také elektřinu. Ze samotného principu výroby vychází, že výtopna může dosahovat vyšší účinnosti při přeměně energie paliva na teplo (ve srovnání s teplárnou), jenže účinnost není všechno. Výtopna bude mít sezónní provoz, nebo nanejvýš sezónně velmi proměnlivý a to zásadně ovlivní její ekonomiku. Naznačené nedostatky částečně řeší právě teplárenský provoz. Potřeba trvale vyrábět byť minimální množství tepla v letním období (teplá užitková voda) je zajištěna provozem parního kotle, teplo páry je podle potřeby použito k ohřevu vody a všechno co zbude k výrobě elektřiny na parní turbíně. Provoz teplárny tak lze přizpůsobovat požadavkům odběru libovolně a v průběhu celého roku.
V České republice jsou systémy centrálního zásobování teplem na evropské poměry neobyčejně rozšířeny. Je to dáno historickým vývojem, neboť v minulosti byla jejich výstavba podporována s ohledem na možnost využívání domácích paliv, tj. uhlí, kterého stále máme dost na několik století. Jejich rozsah mnohonásobně převyšuje rozsah podobných systému v západních zemích.
Systémy stárnou, vyžadují údržbu a modernizaci, cena uhlí roste a výsledkem je růst provozních nákladů a ceny tepla pro odběratele.
Růst ceny energie, to je vlastně přírodní zákon. Zásoby se spotřebovávají, ty nejdostupnější a tedy nejlevnější jsou již vyčerpány a roste počet obyvatel Země i jejich energetické potřeby.
Nehrozí vyčerpání zásob, existuje však jistota cenového růstu. (Podle nedávné zprávy OECD jsou globální zásoby uhlí se značnou přesností odhadovány na více než jedno tisíciletí pro černé i hnědé uhlí.)
Zřejmě nejpodstatnější jsou úvahy, vycházející z možnosti a potřeby racionálního, efektivního, či úsporného hospodaření s energií. Nepochybně má nejlepší podmínky pro takové chování ten, kdo si zajišťuje teplo individuálně, tj. má svůj vlastní kotel. Ten se taky nepře a nemá si moc na koho stěžovat. Samozřejmě je trvale nespokojen s rostoucí cenou paliva.
Kolektivní centrální zásobování takovou možnost příliš nenabízí a když, tak velmi omezeně, protože jeho provoz musí vždy v maximální míře udržovat rovnováhu mezi výrobou a spotřebou, což je složité a drahé.
Jako příklad uvedu situaci, kdy provozovatel centrálního systému (pro podporu vítaného trendu snižování energetické náročnosti budov na vytápění) na vlastní náklady provede zateplení vybraných bytových domů. Výsledkem je snížená spotřeba tepla a nižší produkce teplárny, které přibudou starosti, což se v konečném důsledku projeví zvýšením ceny tepla.
Jednoduchou možnost hospodařit s teplem podle vlastního uvážení nabízí vytápění zemním plynem. To je dostatečně známé a hojně používané. Ve vhodně vybraných realizacích je ekonomický přínos přinejmenším zajímavý a pokud jde o náhradu původního vytápění z centrálního zdroje, pak ten přijde o odběratele, ale systém musí zachovat a tak vzroste cena tepla. To se v různých městech děje s různou intenzitou. Hlavním argumentem pro centrální systémy je domácí palivo, které znamená jistotu a spolehlivost dodávky. Jenže uhlí je v současné době na pranýři. Neprávem. Za znečisťování nemůže palivo, ale zařízení na jeho spalování. Kvalitní je však podstatně dražší. S tím se lépe vyrovná velký zdroj teplárny, než malý kotlík ve vlastním sklepě.
Samostatnou kapitolou je vytápění biomasou. Budují se systémy spalující biomasu s poměrně slušnými ekonomickými efekty. Jejich rozšiřování je stále možné, začíná však již být omezován nedostatkem paliv. Přes veškerou podporu je biomasa v kultivované formě vyvážena do zahraničí (kde je podporována ještě víc) a ve velkém je spalována v elektrárenských kotlech spolu s uhlím, protože dotace zelené elektřiny je velmi motivující.
Na vytápění tak biomasy příliš nezbude, i když právě při jejím spalování pro výrobu tepla je možné energii paliva využít zdaleka nejlépe.
Energetika se v důsledku aktuálních reálných i fiktivních trendů, koncepcí politik a cílů mění. Měla by se přitom zvyšovat její efektivita (měřeno v Joulech i v Korunách). Veškeré změny, technické, organizační, ekonomické a další, sebou také přinesou nedorozumění a spory mezi producenty a odběrateli. Takové kvalifikované spory jsou potřebnou podstatou cenového vyjednávání a aby měli odběratelé silnou pozici, musí také být patřičně energeticky vzdělaní. To není vůbec snadné zajistit, zvláště v době, kdy je v oblibě pouhé vyvolávání kritických hesel."
Tento projekt je spolufinancován z OPPI program spolupráce I. klastry.